Jindřich Štreit už během své umělecké cesty fotografoval lidi nemocné, postižené nebo drogově závislé. Jeho dokumentární série na sociální témata patří od sedmdesátých let k vysoce ceněným uměleckým počinům. „Do stejného ranku patří i lidé bez domova. Ale začátek byl velmi těžký, přiznám se, že jsem velmi váhal,“ říká fotograf.
Spolupráce s charitou
Přístup do reálného světa bezdomovců budoval několik let, na počátku byla spolupráce s charitativními organizacemi v Jižních Čechách a na Olomoucku. Důvěru lidí bez domova získal díky spolupráci s terénními pracovníky. „Jeho fotografie povyšují každodenní a obtížnou práci s lidmi na okraji společnosti. Jiný umělecký pohled ukazuje tyto lidi najednou v jiném světle,“ říká zástupce Charity ČR Jan Oulík.
Galerie: Kde domov můj
Načasování výstavy na mrazivé zimní období není náhodné. Výstavou chce tvůrce upozornit na bezútěšnou situaci lidí, kteří na snímcích odhalili nepatrný zbytek soukromí, který jim v jejich situaci zbyl. „Nedají mi spát sociální otázky a mezilidské vztahy. Chci, aby se problematické otázky řešily. Jako fotograf je ale vyřešit nemůžu. Mohu však problém naznačit, aby se lidé nahoře zamysleli a něco začali dělat,“ domnívá se.
Jindřich Štreit vidí bezdomovce v jiném světle
„Poznal jsem lidi, kteří byli velmi féroví a otevření, ale pozor, nefotografoval jsem na ulici. Mne zajímal člověk, který si našel ten pseudodomov,“ říká fotograf. Výstava Kde domov můj v pražské Galerii České spořitelny potrvá do 26. února. Téma bezdomovectví Štreit zpracoval také ve stejnojmenné knize, kterou loni vydalo nakladatelství wo-men.
Jindřich Štreit minulý rok oslavil sedmdesátiny. Jeho fotografie se nacházejí ve sbírkách světových galerií, například Muzea moderního umění v New Yorku. Pro mnohé kolegy je vzorem, budoucí fotografickou generaci učí na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě.