Deváté Divadelní léto pod plzeňským nebem přináší kreativně uchopený titul Don Quijote v režii Viléma Dubničky a s Kamilem Halbichem v hlavní roli. Komediální hra není až tolik k smíchu, je protkaná společensko-politickými aktualizacemi.
„Buď mnou“ zní nápis na obálce programu a tato sugesce může být jedním z klíčů výkladu. Rozdíl mezi skutečností a sněním potulní rytíři příliš nevnímají. Tedy alespoň po tu dobu, pokud jimi jsou. Věhlasný román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha byl původně parodií, vyvažující romantickou duši idealisty selským rozumem jeho oddaného parťáka.
Vybraná knižní dobrodružství citují jako názvy kapitol v úvodu obrazů i ústřední figury kusu, čímž děj nenásilně rámují.
Hra skrývá návod jak se stát moderním Donem Quijotem, věřícím ve své sny a jen tak se s něčím nespokojujícím. Vizualizace předjímá realizaci, takže se směšný rek trpělivě snaží osedlat koně (pojízdnou popelnici), aby mohl vyrazit, kam je zrovna třeba. Na rozdíl od svého okolí putuje za hlasem srdce.
Písek, knihy, kontejnery
„Donkichotství je v každém z nás, náš příběh se může odehrát komukoli, kdykoli a kdekoli. Proto je také scéna spíše abstraktní než historická. K literární předloze se nicméně hrdě hlásíme, a tak nám písečná pláň U Zvonu připomíná španělskou vyprahlou step,“ prozrazuje režisér i autor inscenace Vilém Dubnička.
Písek pod nohama přirozeně spojuje scénografii, kterou svobodně a industriálně pojal výtvarník Pavel Kodeda. V kruhové výseči parku se nacházejí volně ložené dekorace: obydlí z lešení a vlnitého plechu, kontejnery, sud, rudl, stohy knih, špule od kabelů, dřevěné palety. Univerzální prostor si postavy zabydlují postupně, stěžejní protagonisty (Kamil Halbich, Marek Adamczyk) doplňují kolegové ve dvoj- či troj- a více rolích.
Důstojný směšnohrdina
Osu dramatu hrdě nese Kamil Halbich, který zřejmě očekávání tvůrců beze zbytku splnil. Neztrácí důstojnost ani v absurdních chvílích. Jeho fyziognomie, přirozenost i adekvátní míra nadsázky mluví sama za sebe, stejně jako zásadní rekvizity: dlouhá tyč a papírový štít. Na můj vkus sice představení obsahuje až dost vulgarizací (lidové scény v hospodě, močení štamgasta, jadrné výrazy, kurtizány-princezny), ale potřebný kontrast tím jistě vznikne.
Stmívá se, vidíme pálení nevhodných knížek v přímém přenosu a slyšíme, jak „hordy mohamedánů míří do Evropy“. Zazní hudební motiv růžového televizního seriálu. Objevují se současní donkichoti a k souboji nás vyzve i Zrcadlový rytíř, k souboji se sebou samým. „Jaká větší rozkoš se může vyrovnat vítězství v bitvě?“ zeptá se Don Quijote a cinknou tramvaje. Možná se mezi kontejnery zjeví i sám Král rybář…
Dona Quijota lze potkat v Plzni na prostranství U Zvonu do 15. července.
