Ve věku 86 let po dlouhé nemoci zemřel maďarský spisovatel Imre Kertész. Nositel Nobelovy ceny za literaturu se proslavil především částěčně autobiografickým románem Člověk bez osudu. Kertész v něm zpracoval své zkušenosti z věznění v nacistických koncentračních táborech.
Kertész, narozený 9. listopadu 1929 v budapešťské měšťanské rodině, byl ve svých čtrnácti letech deportován do Osvětimi a poté do Buchenwaldu. „V koncentračním táboře jsem zažil nejsilnější pocit štěstí,“ tvrdil. „Neumíte si představit, jaké to je ležet v táborové nemocnici nebo zažít desetiminutovou pauzu během nepopsatelné práce. Být velmi blízko smrti je také druh štěstí. A pouhé přežití představuje největší myslitelnou svobodu.“
Téma holocaustu se prolíná celým jeho dílem. Svůj první (a asi i nejznámější) román Člověk bez osudu se mu podařilo vydat po dlouhých tahanicích v roce 1975. Je vyprávěním židovského chlapce Gyuriho, postaveném na kontrastu děsivosti života v táborech a nezúčastněného vyprávění dospívajícího teenagera. Po návratu Gyuri zjišťuje, že jeho zkušenost je nesdělitelná a musí se s ní vyrovnat sám, spíš než pochopení a empatie jej provází lhostejnost až nepřátelství. Podle knihy byl v roce 2005 natočen i film.
Anatomicky přesný popis totality
Právě se zvláštním přihlédnutím ke Kertészově prvotině mu Švédská královská akademie udělila v roce 2002 Nobelovu cenu za literaturu. Byl prvním spisovatelem své země, který toto ocenění získal. Maďarský prezident, který Kertészovi před dvěma lety předal Řád svatého Štěpána, při předávání řádu jeho díle ocenil, že s „anatomickou přesností“ ukázal, co totalitní režimy provedou s lidskou duší.
Zkušenosti z koncentračních táborů zpracoval Kertész i v románu Kaddiš za nenarozené dítě. V listopadu 1998 jej osobně představil také v Praze. Na téma židovské literatury tehdy uvedl, že její odlišnost vnímá v „určitých jemnostech, v pocitu nebezpečí, který pochází z židovského původu“.
Po válce dokončil Kertész střední školu a po maturitě nastoupil do deníku Világosság, když list v roce 1950 přezvali komunisté, byl ale vyhozen. Živil se psaním divadelních her a muzikálů, později i překládáním. Přeložil literární a filozofické texty Friedricha Nietzscheho, Sigmunda Freuda, Eliase Canettiho či Ludwiga Wittgensteina a dalších. Žil v Berlíně.
