Havlíčkův román je strhujícím psychologickým příběhem z konce 19. století, který diváka zbavuje iluzí. „Chtěli jsme se soustředit především na dvě hlavní postavy a udělat silné drama dvou v něčem výjimečných a zároveň obyčejných lidí, kteří touží po obyčejném štěstí,“ popsal autor brněnského nastudování Martin Glaser.
Hlavní hrdinka Štěpka spatřuje štěstí v manželství a rodině. Naivní, výstřední a pomalu odkvétající maloměšťačka si nakonec z nouze vezme svého bratrance Pavla. Místo očekávaného rodinného štěstí ale přijde rozčarování. „Havlíček je vůči ní nemilosrdný,“ upozorňuje Glaser. „Například ve scéně svatební noci ji popisuje jako jelito v ubrousku.“
Petrolejové lampy / Hana Tomáš Briešťanská a Martin Siničák
Během dvouhodinového představení ale Štěpka projde obdivuhodnou proměnou z naivní dívky v zodpovědnou dospělou ženu. O svého nemocného manžela, syfilitika, se stará až do posledních sil.
Petrolejové lampy jsou známy zejména zásluhou stejnojmenného snímku režiséra Juraje Herze z roku 1971. Brněnští divadelníci se ale víc drželi románu, výsledkem neměl být překlopený film.
Petrolejové lampy / Petr Čepek, Iva Janžurová
Rodičovství a nenaplněné mateřství, péče o blízké na sklonku života a samota - tři témata, které tvůrci shledávají aktuální pro současné publikum i na příběhu odehrávajícím se před více než stoletím.
