Největším lidským hrdinstvím je umět přijmout svůj osud. Poselství, které divákům brněnského Národního divadla předá Štěpka Kiliánové poté, co na scéně poprvé zažehne Petrolejové lampy. Adaptaci románu Jaroslava Havlíčka, proslaveného filmovým přepisem s Ivou Janžurovou, uvedou v Mahenově činohře v premiéře 26. února.
Pod Petrolejovými lampami je největší tma i v Brně
Havlíčkův román je strhujícím psychologickým příběhem z konce 19. století, který diváka zbavuje iluzí. „Chtěli jsme se soustředit především na dvě hlavní postavy a udělat silné drama dvou v něčem výjimečných a zároveň obyčejných lidí, kteří touží po obyčejném štěstí,“ popsal autor brněnského nastudování Martin Glaser.
Hlavní hrdinka Štěpka spatřuje štěstí v manželství a rodině. Naivní, výstřední a pomalu odkvétající maloměšťačka si nakonec z nouze vezme svého bratrance Pavla. Místo očekávaného rodinného štěstí ale přijde rozčarování. „Havlíček je vůči ní nemilosrdný,“ upozorňuje Glaser. „Například ve scéně svatební noci ji popisuje jako jelito v ubrousku.“
Petrolejové lampy / Hana Tomáš Briešťanská a Martin Siničák
Během dvouhodinového představení ale Štěpka projde obdivuhodnou proměnou z naivní dívky v zodpovědnou dospělou ženu. O svého nemocného manžela, syfilitika, se stará až do posledních sil.
Petrolejové lampy jsou známy zejména zásluhou stejnojmenného snímku režiséra Juraje Herze z roku 1971. Brněnští divadelníci se ale víc drželi románu, výsledkem neměl být překlopený film.
Petrolejové lampy / Petr Čepek, Iva Janžurová
Rodičovství a nenaplněné mateřství, péče o blízké na sklonku života a samota - tři témata, které tvůrci shledávají aktuální pro současné publikum i na příběhu odehrávajícím se před více než stoletím.