Extravagantní režijní samorost Anders Thomas Jensen natočil zatraceně divný film a nedělá nic pro to, aby nám to usnadnil a bylo více patrné, co nám chce vlastně říci. Souloží se tu (díkybohu nikoli explicitně) se slepicemi, ale také diskutuje o vymírání druhů a prolomení genomu, filozofuje o životě a postupně odhaluje děsivé tajemství starého domu. Více O kuřatech a lidech se můžou od 14. ledna dozvědět i čeští diváci (s občankou).
Recenze: O kuřatech a lidech - nekorektní slepičí úlet
Jensen na malý dánský ostrov Ork, kde žije jen jedenačtyřicet obyvatel a kam jezdí minitrajekt pro jedno auto jen v pondělí a ve čtvrtek, svedl pět bratrů. Každý z nich má jinou mámu, každému umřela u porodu, všichni mají zaječí pysk a tátu Evelia Thanatose, který celý život zkoumal ženské a kmenové buňky a na ostrově se stal legendou.
Tři bratři už na Orku žijí, dva se v tomhle dánském vidlákově objeví poté, co se dozvědí, že jsou adoptovaní, a chtějí poznat biologického otce. Tvrdě tu narazí na své tři vidlácké bratry a spoustu zvířátek v domě, jimž vévodí plemenný býk a vyzývavě kdákající slepice. A ned na začátku si dají po hubě prknem, hrncem, vycpaným bobrem a válečkem na nudle, aby bylo každému jasné, že opravdu patří do jedné úchylné rodiny. Nově příchozí se ovšem nechtějí vzdát pokusu své buranské příbuzenstvo zcivilizovat.
Je to nechutné, nevkusné a úchylné (a to znáte sotva půlku)? Vězte, že ano. Jak by také ne, když do režijního křesla po deseti letech znovu usedl všehoschopný dánský scenárista a respektovaný režisér brutálních černých komedií v severském stylu Anders Thomas Jensen (Adamova jablka, Řezníci, Blikající světla), jenž se tentokrát hodně odvázal a jeho nechutná lahůdka O kuřatech a lidech (která v tomto týdnu zahajovala festival severských filmů Scandi) tím pádem vratce balancuje na hraně sotva přijatelného, které místy způsobuje lehkou nevolnost a u slabších povah i pocit, že budou blinkat tak jako sestra místního starosty, když ji chtěl jeden z bratrů vilně políbit.
Smrtelně vážně neberte nic
Již ze scénáře je patrné, jak je Jensen odhodlaný a natěšený dát něco černě a zároveň úsměvně absurdního, co tu v žánru ještě nebylo, a jako režisér tomu dodává atmosférický a až nevinně malebný a hravý feeling (viz badmintonový debl), který jako by říkal, že to nesmíte brát smrtelně vážně. Dokonale s ním v tomto úsilí rezonuje jistě šlapající herecký tým, v čele s jeho oblíbeným a skvěle namaskovaným Madsem Mikelsenem (Hon), který zatím hrál ve všech Jensenových filmech.
O kuřatech a lidech
O kuřatech a lidech je úžasně úchylný, tragikomicky zvrhlý a nekorektní úlet, nabízející bizarní a nekompromisní severský humor, který, spolu s hustými hláškami, každý neskousne. Ale možná po jeho zhlédnutí škrtnete kuřata ze svého jídelníčku a s provinilým pocitem se smíříte s tím, že vás dostal a že jste se na něm docela bavili.