Od geologických vrstev po vrstvy globalizované komunikace se rozpíná Finále v Moravské galerii. Společná výstava pěti výtvarníků, nominovaných na Cenu Jindřicha Chalupeckého pro umělce do 35 let, představuje jejich tvorbu necelý měsíc před vyhlášením letošního laureáta.
Finále Chalupeckého ceny: od velkého třesku po naše fosilie
Své záměry ztvárňují umělci různými způsoby - od malby přes instalace a videa, využívající nejnovější technologie, až po performance, překračující čas a prostor výstavy.
Finalisté Ceny Jindřicha Chalupeckého 2015
S umělci jsme se shodli na tom, že nám jde především o možnost představit výstavu, která bude fungovat jako celek, a moment ,soutěžení' tu nebude natolik zdůrazněn. Jednotlivé projekty se prostorově a mnohdy i tematicky prolínají a poukazují na možnosti současného umění vyjadřovat se k době, ve které žijeme, zcela jedinečným jazykem. Věřím, že v tomto ohledu bude výstava divákům blízká.
Vojtěch Fröhlich vystavuje pouze nápis vykreslený světelnou čočkou projektoru a vysokorychlostní připojení k internetu. „Nasměruje lidi na facebookovou stránku, přes kterou je následně chci pozvat na výlet,“ vysvětlil. Lidi chce vtáhnout z virtuálního prostředí do reality, jádrem je čtyřměsíční performance v mimogalerijním prostředí. „Chci použít tuto formu zprostředkování, která komunikaci v něčem komplikuje a v něčem usnadňuje. Druhá věc je moment vytržení se z každodenního života, kdy se člověk rozhodne k nějaké změně. Chtěl bych divákům umožnit, aby se rozhodli pro něco neočekávaného a zkrátka to udělali,“ doplnil Fröhlich.
Výstava Finále CJCH 2015 / Vojtěch Fröhlich
Lukáš Karbus imaginativním způsobem maluje severočeskou krajinu. „Není to úplně krajina, je to krajina uvnitř mě a záleží na každém, co z toho vybere nebo co v tom uvidí,“ nechává interpretaci na divákovi.
Výstava Finále CJCH 2015 / Lukáš Karbus
Barbora Kleinhamplová oslovuje návštěvníky digitalizovanými rotujícími vnitřnostmi člověka. „Prezentuji vlastně virtuální tělo rozložené na LCD obrazovkách,“ upřesnila. „Následuje projekce terapie,“ doplnila druhou část prezentace, která vychází z lekce jógy smíchu. Její projekt sleduje současné společenské mechanismy z perspektivy lidských emocí.
Výstava Finále CJCH 2015 / Barbora Kleinhamplová
Pavel Sterec není ve finále Chalupeckého ceny poprvé. Pro letošní výstavu si vypůjčil od geologů 540 milionů let starý vzorek horniny. V instalaci Fosilní my fabuluje o budoucím badateli, jenž z geologických sond bude moci vyčíst informace o tom, jak dnes žijeme. Pomocí 3D tisku dokonce vytvořil fosilizované „pozůstatky dneška“. „Je to zamyšlení nad tím, že naše současnost bude za miliony let vypadat jako geologická vrstva,“ podotkl Sterec.
Výstava Finále CJCH 2015 / Pavel Sterec
Nováčkem ocenění není ani Pavla Sceranková. I ona „putuje časem“ - na rozdíl do Sterce ale do minulosti, až na samý počátek. Za téma instalace si zvolila reliktní záření, tedy první světlo vyzářené ve vesmíru, které je dodnes přítomné. Pro umělkyni je metaforou neviditelné, ale měřitelné provázanosti všech událostí. „Fotony tohoto záření jsou pořád přítomné v prostoru kolem nás. V objemu odpovídají zhruba jedné kostce cukru,“ poznamenala Sceranková. Na instalaci jich využila 822.
GALERIE
Finále CJCH 2015 / Pavla Sceranková
Zatím jsou si finalisté rovni. Který z nich se stane letošním laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého, se dozví 20. listopadu v budově brněnské filharmonie. Výstava v Pražákově paláci potrvá až do poloviny ledna.