David Cronenberg i jako spisovatel konzumuje, co má rád

Kanadský režisér David Cronenberg (*1943) patří ke kultovním filmovým tvůrcům, i u nás je známý svými podivuhodně makabrózními horory. Loňského roku ale překvapil svou literární prvotinou Consumed, jež nyní vychází v češtině jako Konzumárium. Nezklame jistě filmové fanoušky, kteří již dříve hltali jeho filmy. V novele v zásadě literárně převádí své obvyklé, značně obsesivní vizuální představy.

Cronenberg má bezpochyby cit pro vypjaté situace, různé úhly pohledu i bláznivě groteskní vidění světa, s důrazem na všudypřítomnou high technology. Dá se od něj očekávat více? On sám se s velkým zaujetím nechává unášet na vlnách svých sklonů, v nichž se to hemží převážně hmyzem - nechybí sex, lži ani video. Nechybí ale ani humor.

A protože Croneberga zajímá i současný stav západní společnosti, jež je konzumáriem všeho druhu, neváhá zasadit do pohybu postavy, které mu jsou těmi správnými hybnými loutkami k diagnóze: novináře, lékaře a filozofy.

V zajetí elektronického konzumu

Novináři jsou dva (Nathan a Naomi Mathovi), lékaři jsou dva (Molnár a Roiphe), filozofové rovněž (Célestine a Aristide Arosteguyovi). Novináři mají v knize roli hyperaktivních detektivů, filozofové jsou zvrhlí a sebestřední zločinci (není divu, že to jsou Francouzi, od německých filozofů bychom to jistě nečekali) a lékaři splňují představu úchylných experimentátorů.

Čtenář bude jistě i bez znalosti novinářského prostředí závidět americkým investigativcům, Nathanovi a Naomi. Jsou dobře placení, i když témata nemají vždy zcela domluvená - mohou si dovolit létat sem a tam v zajetí svých případů po celé zeměkouli a při svých rešerších používají (samozřejmě drahou) sofistikovanou elektroniku. Zde Cronenberg vyjmenovává kus po kusu všechny ty přístroje i s jejich skvělými parametry. Nechybí značky ani typy. To je první, v zásadě efektní, ale po čase už i značně únavná stránka jednoho z typů konzumu.

Od režiséra Cronenberga čtenář nečeká, že se zbaví svých filmařských zálib. Ale někdy je toho až příliš. Obraz hraje ostatně v knize hlavní roli, a že jde především o obraz elektronický, je jaksi samo sebou jasné. Banality, kterak se tento liší od analogového a v čem se různé prohlížeče, photoshopy, flashdisky, USB, datové sběrače, ale i ostření a citlivosti mění, zaplňují velkou část novely, která se stává trochu i příručkou pro starší a pokročilejší zájemce o prodejny s elektronikou.

Elektronické konzumaci podléhají nejen novináři, ale nakonec i lékaři a filozofové. A vystaven je hlavnímu tématu i čtenář, pokud chce knihu dočíst. Mimochodem, název zní i v češtině zajímavě - Konzumárium je svého druhu opravdu i jistým živočišným teráriem -, anglické „Consumed“ ale mnohem více zahrnuje i stav mysli, do níž se postavy propadají.

Filozofie v budoáru rozřezaná na kusy

Ústředními postavami novely jsou filozofové Célestine a Aristide Arosteguyovi. Připomínají současnou verzi volnomyšlenkářského slavného páru Jeana-Paula Sartra a Simone de Beauvoirové. Veselá nadsázka: od markýze de Sade až po Arosteguyovy se přece hodí přisuzovat Francouzům všechny druhy sexuálních úchylek, není-liž pravda? Cronenberg využívá vrchovatě všech ingrediencí pro své vlastní záměry. I zde dojde na konzumaci – a to (opět) filmově doslovnou!

Hlavním tématem, jenž patrně vyvolá zájem největší, spočívá v rozčtvrcení (a okousání) filozofky Célestine při jedné obskurní filozofické performanci, což má patrně vyvolat místy pocit, že jsme se ocitli v hororu. Působí to ale nakonec spíše směšně, neboť kolik takových rozřezaných těl již hororový žánr vyprodukoval, že? Ve filmu by se jeden možná lekl, ale v knize? Jediné, co hlavní motiv zachraňuje, je nekonečná nejistota, zda k tomu opravdu došlo…

Konzumárium
Zdroj: ČT24/Argo

Ale nepopírám, že kanibalismus, přičítaný francouzským filozofům, má i v knize svůj určitý půvab. Cronenberg prokládá celou tu pařížskou scenérii francouzskými větami a spojeními, i znalostmi místopisných detailů. Značně ironicky tu vyznívá i groteskní výklad zaujetí filozofů o nekonformní témata, u nichž si lze představit celou škálu současných postmarxistickch filozofů (kdysi „nových“, nyní již značně zvetšelých, jakými jsou například André Glucksmann nebo Bernard-Henri Lévy); nechybí záliba ve filmu (oba manželé jsou členy poroty festivalu v Cannes), ani zlomyslný název filozofické stati v sartrovském duchu: Entomologie je humanismus.

Cronenberg zkrátka neušetřil z francouzské filozofické tradice nic a nikoho a doslova vše rozřezal ve svém literárním budoáru na kusy.

Spiknutí proti konzumu?

Bláznovosti se v novele meze nekladou: závěr se nese v duchu spiknutí. Pointa s „hmyzí revolucí“ proti konzumu, na níž se podílí severokorejský režim, je myslím z toho všeho asi nejlepší. Opus se uzavírá koncem, jenž dává tušit, že Cronenberg má za lubem ještě cosi dalšího. Třeba zase nějaké další neuvážlivě „konzumní čtivo“?

David Cronenberg: Konzumárium. Překlad Robert Tschorn. Vydalo nakladatelství Argo, Praha 2015.

Vydáno pod