„Je to hra o vztahu muže a ženy, která se zaměřuje na téma vnitřních běsů a žárlivosti, ale především z pohledu muže, protože hlavní postava je zkrátka muž,“ uvedla herečka Jana Stryková o díle, jehož první verzi napsal Lermontov ve svých jednadvaceti letech, carská cenzura jej ale na divadelní jeviště nepustila a autor text několikrát upravoval. Hra velkého romantického gesta s tématy vnitřní rozervanosti, sebezničující touhy a zároveň posedlosti pomstou dnes patří k základním dílům světové dramatiky.
Na režiséra Lipuse udělala Maškaráda velký dojem už na škole. „V té době jsem si ani neuvědomoval, jak je překlad Emanuela Frynty skutečný a mocný. Dává prostor pro hrůzu i pro sny. Přesně a přísně neúprosný,“ uvedl. Frynta přeložil hru jako sedmadvacetiletý v roce 1950, a drama tím pro moderní české divadlo znovuobjevil. V roce 1951 hru uvedl E. F. Burian ve svém D 51 a od té doby se Fryntův překlad hraje s minimálními úpravami dodnes.
O Lermontovi uvažovala prý dramaturgie smíchovské scény už delší dobu. „Problematika člověka a jeho vztahu k vlastní duši a k Bohu, zobrazení toho, co udělá s duší vražda, a jak se k zločinu staví společnost, nás zajímala a zajímá,“ uvedla dramaturgyně Markéta Bidlasová. V případě Maškarády spatřovala jistý bonus v tom, že jde o drama nikoli české, ale drama vskutku světové, psané navíc ve verších. Což klade speciální nároky na herecký soubor a vytváří výjimečné herecké příležitosti.
Michail Jurjevič Lermontov (1814-1841) byl ruským básníkem (Na smrt Puškinovu, Démon, Novic, Borodino), prozaikem (Hrdina naší doby), dramatikem a představitelem takzvaného revolučního romantismu. První verzi svého pravděpodobně nejlepšího dramatu Maškaráda napsal v roce 1835, ve svých jednadvaceti letech, pět let předtím, než byl na Kavkaze v souboji zastřelen. Několik scén z Maškarády se poprvé na jeviště dostalo až v roce 1852, jedenáct let po autorově smrti.
Premiéra 22. března 2008. První reprízy 26. března a 1., 10. a 29. dubna.
