Jsou lidská práva univerzální? Je možné je vyvážet i na druhý konec světa? Exkluzivní rozhovor pro rubriku Dobrého rána Profil z 21. dubna poskytl francouzský filozof, spisovatel a bývalý ministr školství Luc Ferry. Ferry je osobitý uznávaný autor a myslitel, jeho eseje byly přeloženy do více než pětadvaceti jazyků. Ve Francii je vnímán jako jedna z ústředních postav celospolečenské debaty. V Praze je Luc Ferry na pozvání Francouzského institutu, kde bude mít přednášku týkající se právě lidských práv a jejich univerzality pro celý svět.
Příběh Evropy aneb „svatba z lásky“
Ve světě je teď o lidská práva velký zájem. Možná je to vlivem událostí před olympiádou. Je naše představa lidských práv přenosná do takových míst, jako je například komunistická Čína?
Ano, ale složitě. Je to historie, ke které došlo ve Francii, v Evropě, u vás a která se přenášela cestami, které jsou složité. Existuje zde aspekt, který se týká soukromého života. Lidská prává totiž neexistují jen v ideálech, ale také v historii moderní rodiny. Je složité to exportovat. Nevím ale, jestli bychom měli bojkotovat zrovna zahajovací ceremoniál. Nějakým způsobem bychom se však o to zasadit měli - vždy je důležité působit zejména zvnějšku.
Může se celý svět shodnout na univerzálních standardech lidský práv? Existují práva, se kterými by všichni souhlasili a shodly by se na nich všechny vlády světa?
Mělo by to být realizovatelné. Jak dnes vidíme v OSN, všechny státy se v zásadě na lidských právech shodnou. Problém pak je s jejich aplikací. Je ale třeba, aby byl připraven terén.
Mám takový příběh Evropy, o kterém se dnes zmíním při své přednášce. Tady došlo k něčemu, čemu říkáme „svatba z lásky“. Ve středověku se nikdy „svatba z lásky“ neudála. Až v 18. století vznikl tento koncept a lidé se začali mít v rámci rodiny skutečně rádi. Na základě moderní koncepce rodiny v Evropě tak došlo k rychlejšímu šíření myšlenky lidských práv. Struktura evropské rodiny chybí v zemích, kde jsou problémy s plněním lidských práv. Proto jsou lidská práva jak otázka konceptu ideálů, tak každodenního života.
Existují nějaké nástroje, kterými může demokratická část světa přesvědčit zbytek světa o tom, že demokratická představa o lidských právech je ta správná?
Je tu jednoduchý prostředek. V dnešní Evropě se nám podařilo vytvořit takovou směs svobody a štěstí, jaká do této doby nikdy neexistovala v celé historii lidstva. Je to dobrý model, který je obecně vnímán s velkým nadšením, a každý se o něj chce nějakým způsobem snažit. Není to samozřejmě nějaké imperialistické šíření myšlenek. Je to prostě evropský model, který má úspěch a kde vedle sebe existuje štěstí a láska. To je něco, co neexistuje v jiných částech světa a co je třeba exportovat.
Nemá i Evropa (vedle toho, že by mohla poučovat) sama svoje problémy? Sám jste se jako ministr školství angažoval ve známých otázkách šátků a škol. Není pod povrchem Evropy spousta problémů i v této oblasti?
Historie spolužití různých náboženství je složitá. Ve Francii existuje třetí největší židovská komunita na světě (po Izraeli a Spojených státech), ale také tam je asi největší muslimská komunita v Evropě (asi 5 milionů muslimů), která je zhruba stejně velká jako židovská. Došlo tam k určitému opakování problémů ze Středního východu. Takže lidé, kteří pocházejí z Maghrebu, a malí Židé se považují za Palestince. Nebyl to tedy problém, který by pocházel z Evropy, ale přišel z vnějšku.
Ve svých přednáškách se zabýváte otázkou, jestli k základním lidským právům patří včetně práv občanských a politických také práva ekonomická a sociální?
První generace lidských práv byla formální práva svobody. Ta jsou mnohem důležitější než další kategorie. První generace se zakládá na představě, že lidé mají práva, která nezávisí na jejich příslušnosti k rase, národu atd. Takže to je univerzalita, o které hovoříme. Vy i já musíme být respektováni nezávisle na tom, jakým jazykem hovoříme, do jaké kultury náležíme, jakou máme barvu kůže. Příslušnost ke komunitám je abstraktní myšlenka, ale je možná důležitější než sociální otázka, která je však také velmi důležitá. Ovšem je to první generace lidských práv, která zajistila svobodu v Evropě.