Herci z národního divadla i dalších scén netajili velké dojetí. „Je to na mě trochu moc,“ podotkl ředitel činoherního souboru Juraj Slezáček, jenž se s Dočolomanským znal 44 let. Chodili spolu do školy a sdíleli i divadelní šatnu. Do té prý Slezáček od kolegovy smrti nevstoupil.
„Uznával jsem ho jako absolutního profíka, který nikdy nezklamal,“ uvedl Slezáček. Dočolomanský například jako Jánošík skočil salto i se zlomenými žebry. V květnu, když už veřejnost věděla o jeho boji s rakovinou, dal však v činohře výpověď. „Bylo mu trapné, že nedokáže plnohodnotně plnit své povinnosti,“ řekl Slezáček. Všechna nastudovaná představení ale podle něj Dočolomanský odehrál, nezúčastnil se jen příprav nových inscenací.
Někteří z herců jen těžko hledali při pietní vzpomínce slova. Na Dočolomanského však budou mnozí vzpomínat hlavně s úsměvem. „Co my jsme se s ním nasmáli. Vtipkoval, strašil nás …,“ pousmála se nad vzpomínkami herečka Emília Vášáryová. „Byl to odvážný muž, milující život, humor, recesi a sebeironii,“ dodala.
„Jánošík bohatým bral a chudým dával. On (Dočolomanský) bral ze svého srdce a rozdával všem,“ poznamenal režisér Juraj Jakubisko, jenž Dočolomanského obsadil do seriálu Tisícročná včela.
Dočolomanský patřil mezi nejpopulárnější osobnosti slovenského divadla a filmu. Denně mu na vrátnici chodily desítky dopisů. „Je přítomný hluboko v myslích lidí na Slovensku i v širším okolí. Byl jsem dojat úctou, jakou mu vzdali v Česku,“ uvedl herec Ladislav Chudík.
Scénu, kde Dočolomanský strávil dlouhé roky, dnes zaplavilo velké množství květin. Mnoho lidí se také podepisovalo do kondolenční knihy.
