Praha - Nekončícím potleskem skončila premiéra opery Věc Makropulos Leoše Janáčka. V novém nastudování ji dnes představilo Národní divadlo v Praze. Režisérem inscenace byl světově uznávaný americký režisér Christopher Alden. Hudbu nastudoval mladý český dirigent Tomáš Hanus. Dílo na motivy známého románu Karla Čapka vypráví o lásce, životě a touze po nesmrtelnosti i únavě a strachu z ní. Inspirovala se jimi i scéna, která strohou barevností i hrou světel a stínů evokovala "posmrtný" život hlavní ženské postavy.
Národní divadlo v Praze uvedlo Janáčkovu operu Věc Makropulos
Hlavní part zpěvačky Emilie Marty-Eliny Makropulos, žijící díky elixíru života přes 300 let, byl svěřen německé sopranistce Gun-Brit Barkminové, která spolu s tvůrci inscenace sklidila největší uznání. Roli Alberta Gregora ztvárnil italský tenorista Gianluca Zampieri a solicitátora Vítka Jan Markvart. Kostýmy jsou dílem britské návrhářky Sue Willmingtonové.
Existenciální opera se odehrává ve 20. letech 20. století, do tohoto inscenátoři také situovali základní výtvarnou podobu díla. Scénu tvořil funkcionalistický interiér, kterému dominovaly šedé a černé barvy i umělé osvětlení. Doplňovaly jej velké hodiny na stěně, jejichž ručičky neznatelně odměřovaly čas.
Druhé dějství například výrazně ozdobily desítky květin, které jakoby připomínaly hrob a nesmrtelný život Eliny Makropulos. Inscenací „procházeli“ muži, kteří představovali stovky partnerů v životě Makropulos a i hlasy ze záhrobí. K rozklíčování jejího složitého života, zápletek a jmen využívali aktéři velkou tabuli, na kterou souvislosti vypisovali křídou.
Alden o sobě tvrdí, že je typ režiséra, jenž usiluje o osobní výklad díla. Snaží se zbavit všech nánosů konvencí a tradice, aby prý mohl „proniknout co nejhlouběji do tkáně samotné opery.“ Představuje generaci modernistických režisérů, k nimž patří například i Robert Wilson nebo Peter Sellars. Aldenův bratr David, jeho jednovaječné dvojče, je mimo jiné rovněž slavným režisérem.
Pro režiséra Aldena, který už stejné Janáčkovo dílo připravil v roce 2006 v Anglické národní opeře v Londýně, byla ale příprava režie opery v českém jazyce debutem.
„Věc Makropulos se dotýká problémů, s nimiž se musíme vyrovnat všichni: jaká je naše identita, kdo jsme ve vztahu ke svým rodičům a odkazu, který nám v dětství předávají, který si nějak osvojíme a na jehož základě formujeme své vlastní osobnosti a životy - to je silné téma opery,“ prohlásil Alden v tisku.
Opera bude uvedena na scéně Národního divadla pouze šestkrát
vedle premiérových představení ještě 28. prosince, 17. ledna a 1. a 21. února. Do Národního divadla se vrací po bezmála devíti letech. Jde o šestou inscenaci v historii první domácí scény. Poprvé byla opera Věc Makropulos uvedena 18. prosince 1926 v Národním divadle v Brně.
Christopher Alden