Praha - Česká televize na svém druhém programu uvede ve čtvrtek 22. ledna ve 20:00 dokumentární film režiséra Tomáše Petráně a scenáristy Alexandra Lukeše Vidím město…? Snímek se snaží pojmenovat současný stav architektury v Praze v návaznosti na komerční a developerské zájmy nejrůznějších firem. Od devadesátých let minulého století prožívá Praha nebývalý rozvoj, který ovšem odráží i v oblasti architektury všechny zmatky, přehmaty a omyly, jež nekontrolovaný rozmach přináší.
Vidím město…? – dokument, který přes architekturu pojmenovává stav naší společnosti
„Ten film je vlastně esej, která se s nadhledem dívá na to, co se za poslední dvě dekády v Praze stalo. Na úplném počátku jsem chodil po městě a viděl samé jeřáby. Začal jsem si uvědomovat, že se tady něco zásadního děje, ale nebylo mi jasné co. Zjistil jsem, že vlastně nikdo v naší společnosti neví, že neexistuje shoda, jak by Praha měla vypadat,“ přibližuje snímek scenárista.
Podle něj chybí jednotná celková vize rozvoje města. Což se společně s režisérem Petráněm ve filmu snaží doložit příběhem jednotlivých historických domů na Starém městě, které z různých důvodů chátrají, přes záměry s veřejným prostorem až po celkový pohled na horizont Prahy, jež je zastoupený výstavbou na pankrácké pláni.
GALERIE
videogallery_00042265
„Dost mě překvapil rádoby odborný pohled administrativy magistrátu, že krása města se neměří podle toho, kolik fasád je opravených, ale tím, co za těmi fasádami je. Praze chybí urbanistická vize. Je to hlavně tím, že zde není tvůrčí hlavní architekt s výraznou a tvořivou celkovou vizí. V. V. Štech kdysi řekl, že Praha není město pro úředníky, ale pro tvůrce. To město bylo dobře vymyšlené a postavené, ale dnes si zde každý stavitel a developer dělá, co chce. Doufám, že ekonomická krize zabrání tomu, aby si developeři v každé čtvrti postavili svůj pomník,“ uvažuje Alexander Lukeš.
„Ten film jsem osobně nevnímal jako film o stavu architektury v Praze, je to spíš film o stavu naší společnosti. Architektura je součást kultury, je to jeden za znaků, který po nás zůstane, a důležité je se zajímat o to, co vlastně po nás zůstane. Pokud se na Prahu podívám s odstupem, tak je to poměrně smutná zpráva o naší společnosti. Všechno se vlastně staví na hodnotách, jejichž symbolem jsou obchodní centra stavěná značně v agresivním stylu. Snažili jsme se o pohled objektivní, v dokumentu vystupují představitelé oficiálního hlediska, úředníci z magistrátu, v konfrontaci s autory některých konkrétních projektů a oba pohledy doplňují nezainteresovaní odborníci a teoretici,“ doplňuje režisér Tomáš Petráň.
Tomáš Petráň o vyznění dokumentu:
„Pevně doufám, že filmy tohoto typu by mohly nahlodat určité stereotypy a klišé, ve kterých se tak pěkně zabydlujeme, kdy se s danou skutečností smiřujeme slovy, že to tak bylo vždy a že to asi jinak nejde. Už nás ani nenapadne, že by se to mohlo změnit. V ideálním případě by film mohl zviklat některé lidi v jejich uvažování, že je něco neměnné, dané, a navést je na to, že by to i popřípadě mohlo být i jinak.“