Londýn - Jízdu londýnským metrem zpříjemní cestujícím během letních měsíců báseň Jaroslava Seiferta A sbohem. Báseň ze sbírky Morový sloup se v anglickém překladu ve vagonech objeví v rámci projektu Poems on the Underground (Básně v metru), jehož českou obdobu, Poezie pro cestující, znají dobře i ti, kteří jezdí pražskou podzemkou. Vzhledem k tomu, že už v roce 2000 se v londýnském metru uskutečnilo denně více než 3,5 milionu individuálních cest, má Seifert miliony čtenářů zaručeny.
A sbohem, loučí se Seifert s cestujícími v londýnském metru
"Jsme moc rádi, že se nám podařilo do programu Poems on the Underground zařadit českého básníka. Seifertova báseň tak symbolicky uzavírá program kulturních pořadů Českého centra Londýn k předsednictví České republiky v Evropské unii," uvedl Ladislav Pflimpfl, ředitel Českého centra Londýn.
Tradice londýnské poezie pro cestující sahá do roku 1986, kdy celý projekt zahájila americká spisovatelka Judith Chernaiková. Od té doby se básně v metru mění třikrát do roka a zůstávají vyvěšené nejméně deset týdnů.
A sbohem bude také zařazena do antologie Best Poems on the Underground (Nejlepší básně z metra), která vyjde v říjnu. Vedle Seifertovy básně se v ní objeví také verše dalšího českého básníka - Miroslava Holuba.
Ve Velké Británii byla tato poslední Seifertova báseň ze sbírky Morový sloup publikovaná ve sbírce The Selected Poetry of Jaroslav Seifert v roce 1986 v překladu Ewalda Oserse. Morový sloup vznikl na konci 60. let, kvůli hořké reakci na sovětskou okupaci, kterou obsahoval, vyšel ale v samizdatu a exilu. Oficiálně byla sbírka vydána až v roce 1981.
A sbohem
(Jaroslav Seifert)
K milionům veršů na světě
přidal jsem jen pár slok.
Nebyly jistě moudřejší než píseň cvrčků.
To vím, odpusťte mi.
Už končím.
Nebyly to ani první šlápoty
v měsíčním prachu.
Jestliže však přece někdy zazářily,
nebylo to jejich světlo.
Miloval jsem tuto řeč.
A ta, když přinutí mlčící rty,
aby se zachvěly,
snadno přiměje milence k polibkům,
loudají-li se červánkovou zemí,
když zapadá slunce pomaleji
než v tropech.
Poezie jde s námi od počátků.
Jako milování,
jako hlad, jako mor, jako válka.
Někdy byly mé verše pošetilé
až hanba!
Ale za to se neomlouvám.
Věřím, že hledat krásná slova
je lepší
než zabíjet a vraždit.