Přivítat otevření nové galerie je vždy příjemné. Ještě zajímavější je sledovat, jak se konzervativní dáma v nejlepších letech rozhodne od základu změnit svůj způsob života, oděv, cíle… To se v těchto dnech právě odehrává v Plzni, kde započal pod vedením nového ředitele Romana Musila zhruba před rokem proces změny Západočeské galerie v moderní evropské muzeum umění. Její výsledek mohou návštěvníci posoudit od 8. října.
Jde to i takhle… Nová tvář Západočeské galerie
Nad galerií se doslova blýská na lepší časy – pokud vše půjde správným směrem, měla by získat na bezprostředně přilehlých pozemcích U Zvonu novou moderní budovu. Byla by po více než šedesáti letech první stavbou tohoto druhu v naší zemi zahajovanou a realizovanou.
První kroky na této cestě však již byly učiněny. Byly realizovány a představeny zásadně modernizované stávající interiéry ZČG v historických budovách – velké výstavní prostory v Masných krámech z konce čtrnáctého století a komorní ve starém měšťanském gotickém domě s čitelnými renesančními prvky a vlivy. Galerie má samozřejmě nové logo i vizuální styl včetně webových stránek.
Nejen šaty mění kvalitu subjektu – došlo k vypracování strategické koncepce rozvoje do roku 2012 a jsou rozvíjeny náročné výstavní projekty. Jak řekl ředitel Roman Musil: „Jde o velkorysý pokus ukázat na malé ploše a v rámci možností, které galerie v současnosti má, jak by mohla regionální instituce tohoto typu fungovat v daleko větším měřítku.“
Pověřil řadu renomovaných profesionálů: PhDr. Alexandra Brabcová, konzultantka v oblasti managementu kulturněhistorického dědictví, která se zabývá problematikou využití potenciálu paměťových institucí a kulturněhistorického dědictví pro rozvoj regionů a měst, vypracovala strategii rozvoje Západočeské galerie v Plzni v letech 2008-12. Uznávaný grafik Robert V. Novák měl na starosti nové logo a celkový vizuální styl galerie. A architekti doc. Ing. arch. Roman Koucký a arch. Šárka Malá vyprojektovali ony viditelné změny výstavních a dalších prostor v obou budovách.
Na co se návštěvníci mohou těšit?
Prosvětlení Masných krámů, zbavených normalizačních nánosů z počátku sedmdesátých let, jejich striktní tónování do bílé barvy a zdůraznění třílodní původní koncepce přináší prostor pro velké významné výstavy, které budou, při vědomí rozsáhlosti a významu depozitářů ZČG a po rozšíření množství spolupracujících kurátorů, určitě plzeňským magnetem.
V kontrastu s tímto pojetím byla doslova překapotována druhá část výstavních prostor v protějším domě. Vložené černé sádrokartonové stěny připomínají atmosférou šperkovnici. Obrazy jsou kvalitním osvětlením doslova vytahovány z interiéru, divák je nucen se soustředit pouze na to podstatné – dílo samotné. A pokud bude dodržen plán výstav, tak nemusíme mít obavy, ony šperky se už postarají o dokonalý emotivní zážitek.
Jediná připomínka je pouze konstatováním – v sále s robustním dřevěným malovaným stropem jsou přímo pod něj vloženy světelné rampy, patrně jediné řešení přijaté koncepce kvalitního osvětlení. Vznikající napětí nemusí být vždy příjemné. Je to ale jen drobný problém celého jedinečného prostoru.
Nová plzeňská atrakce je připravena. V tom nejlepším slova smyslu.