Praha - Národní galerie otevřela dvě výstavy, které mají českému divákovi přiblížit čínskou kulturu. Pod názvem Stíny na jevišti uvidí návštěvníci Veletržního paláce vybraná díla stínového divadla ze sbírek Národní galerie v Číně. Otevřená vize je název druhé výstavy, která představuje současné čínské umění. Obě výstavy potrvají do 10. ledna a jsou součástí oficiálního festivalu čínské kultury v ČR. Akci pořádají ministerstva kultury ČR a Číny a chtějí tak oslavit 60. výročí navázání diplomatických styků.
Čínské stíny ve Veletržním paláci
Tomáš Vlček z Národní galerie upozornil, že se jedná o první souhrnou retrospektivní výstavu čínského stínového umění ve světě. Stínové divadlo má dvoutisíciletou tradici, traduje se, že první loutka vznikla proto, aby utišila smutek jistého císaře nad ztrátou oblíbené konkubíny. Stín této figurky se promítal na závěs tak, aby císař měl pocit, že duch jeho oblíbené milenky je stále s ním. Tato příhoda bývá považována za vznik stínového divadla.
Podle ředitele NG Milana Knížáka, který je sběratelem loutek a o historii českých loutkářů napsal obsáhlou publikaci, vystihuje tato legenda to nejdůležitější z čínského stínového divadla - jeho jemnost a mystičnost. „Dává najevo, že stín je něco skutečného a zároveň fiktivního. Stín je pomíjivým otiskem skutečnosti,“ říká. Stín jako symbol života provází lidstvo asi ve všech kulturách. Číňané si ho v dávných dobách zvolili za umělecké médium a vytvořili svébytný druh lidového divadla propojujícího řezbu, plastiku, malbu, literaturu i hudbu. Jde o nejstarší jevištní umění na světě, které v důsledku inspirovalo i vznik umění filmového.
Reportáž Maria Kubaše (zdroj: ČT24)
Národní galerie v Praze k výstavě pořádá tři večerní představení tradičního čínského divadla, která začínají v pátek, v sobotu a v neděli vždy v 18:00. Během těchto tří dnů také vždy v celou hodinu mezi 10:00 až 17:00 uvidí návštěvníci výstavy alespoň patnáctiminutovou ukázku představení.
Současná čínská malba se podle Knížáka v posledních desetiletích vyrovnává s vlivy západní kultury. Během velmi krátké doby, od poloviny 80. let 20. století, se v čínském umění naráz projevily vlivy všech proudů euroamerického umění od impresionismu po současnost. „Tímto velkým propojením až zmatením nejrůznějších technik, materiálů a způsobů uvažování vznikaly osobité čínské postoje zbavující se tradice a reagující na současný svět, jehož měnící se podobu čínská společnost spoluvytváří,“ říká ředitel NG.
„Výstava je typickou ukázkou situace, která nyní v Číně vládne. Představuje velké umělce, neznámá jména, ale taky to, čemu se říká oficiální umění,“ upozorňuje galerista Zdeněk Sklenář. „Historická hodnota umění Číny a České republiky je víceméně srovnatelná, i v moderním umění máme co nabízet,“ uvedl při zahájení výstavy první náměstek ministra kultury František Mikeš.
NG pořádá výstavu oficiálního čínského umění poněkolikáté, čínské umění však také reprezentují mnozí tvůrci, kteří nepatří k autorům propagovaným vládou, či umělci působící za hranicemi své vlasti. I tato podoba čínského umění, ve své konzervativní podobě i avantgardní formě se ale v Česku občas představuje. V Praze tuto možnost v oblasti výtvarného umění již od 90. let poskytuje třeba Galerie Rudolfinum. Kurátor čínské galerie Ma Šu-lin uvedl, že současné čínské umění je pestré, různorodé a otevřené všem úhlům pohledu a myšlenkám. Čínské umělce působící mimo Čínu však označil za exilové.