Otázka, která trvá: Kdo byla Beethovenova Eliška?

Bonn - Vedle symfonií, koncertů a smyčcových kvartet, které jsou trvale součástí koncertních repertoárů souborů po celém světě, složil bonnský rodák Ludwig van Beethoven (1770-1827) také 30 klavírních bagatel, krátkých skladeb příležitostného charakteru. Nejznámější z nich je Bagatela číslo 25 a moll, zvaná Pro Elišku. Skladba, o jejíž dedikaci se vedou dlouhá léta spory, vznikla pravděpodobně 27. dubna 1810.

Skladba Pro Elišku nepatří mezi 138 opusových čísel autora, protože byla nalezena až v roce 1865 v Mnichově německým vědcem Ludwigem Nohlem. Prakticky již od té doby trvají spory o to, komu byla bagatela věnována.

Podle nejrozšířenější teorie by se skladba údajně měla nazývat Pro Terezu. Někteří vědci totiž tvrdí, že Nohl špatně opsal název skladby ve staroněmčině jako Pro Elišku místo Pro Terezu. Touto Terezou měla být hudebnice a známá Beethovena Therese Malfattiová, kterou skladatel v roce 1810 požádal o ruku, leč nebyl vyslyšen.

V roce 2009 přišel německý muzikolog Klaus Martin Kopitz s teorií, že ženou, které Beethoven skladbu věnoval, byla německá pěvkyně Elisabeth Röckelová. Pěvkyně, jejíž bratr v roce 1806 zpíval ve vídeňském provedení Beethovenovy opery Fidelio, dirigovaném samým autorem, přišla údajně do Vídně v roce 1807 nebo 1808. „Ví se, že Beethovena a Röckelovou pojilo úzké přátelství. Zdá se tedy zřejmé, že skladba byla věnována jí. V Beethovenově životě v té chvíli žádná jiná Elise nebo Elisabeth nebyla,“ prohlásil Kopitz.

Další vědci ale nepovažují Kopitzovy důkazy za přesvědčivé. Navíc ve stejném roce přišel s další teorií italský vědec Luca Chiantore, který po osmiletém výzkumu tvrdil, že skladbu Pro Elišku nesložil Beethoven, ale nejspíš až její nálezce Nohl.

Rok 1810 spadal do desetiletí Beethovenova největšího tvůrčího rozmachu (1800-1810). Tehdy vznikla jeho novátorská díla, například vášnivé sonáty Appassionata a Valdštejnská, opera Fidelio, Pátá či Šestá symfonie, houslový koncert či Klavírní koncert číslo 5. Skladatel byl znám jako pianista velkého výrazu a citové hloubky.