Výstava nepředstavuje nové práce zúčastněných autorů, kurátor vybral starší a známá díla umělců, v jejichž práci nalézá určité groteskno. Lenka Klodová je například známá svými díly, která ironizují klišé spojená s mezilidskými vztahy a sexualitou. Jiří Černický, který ve své tvorbě používá často nová média, vystavuje textilní jehelníčky, které znázorňují výjevy z každodenního života a spolu s nainstalovanými jehlami v galerii působí i jako drobné fetišistické objekty.
Výstava v NoD připomíná úspěšnou výstavu Česká groteska, která se konala před více než 20 lety a představila právě tradici grotesknosti v českém umění. „Rozvíjí se už od rudolfinského období a znovu se v několika vlnách vrací, na konci 19. a na začátku 20. století, pak v 50. letech a znovu během normalizace,“ připomíná Machalický.
Groteska byla v českém umění jednou z reakcí na situaci po roce 1968, druhou byl program sebedestrukce, kdy umělci přestali zcela tvořit a svůj duševní a často i tělesný rozpad začali vydávat za uměleckou tvorbu. Česká groteska se pokoušela vše změnit v žert.
Přesto, jak komplikovaná byla tehdy doba, přišli umělci v polovině 70. let s otevřeným uměním, které vtipně komentuje události. Patřili k nim Kurt Gebauer, Jiří Načeradský, Karel Nepraš nebo Jiří Sopko. Dnes lze ke směru české grotesky přiřadit i další generace umělců až po ty nejmladší. Mnozí z nich s ironií reagují na současný společenský vývoj.
