Varšava - Polský satirik, dramatik a spisovatel Slawomir Mrožek, který se narodil 29. června 1930, patří mezi živé legendy světového divadla a literatury. Říká se o něm, že má absolutní sluch pro groteskní poměry a nerad dává dlouhé rozhovory. O to lépe dokáže cokoli trefně glosovat pomocí pár slov. Možná to umí z doby, kdy se živil jako karikaturista a musel pointu načrtnout několika tahy tužkou.
Slawomir Mrožek - mistr grotesky
Autor více než třiceti divadelních her a desítky povídkových sbírek debutoval jako kreslíř vtipů v 50. letech. Na jejich konci napsal své první drama Policajti. Světovou slávu mu přinesla variace na hamletovské téma pod názvem Tango z roku 1964. Často hraný je také jeho kus Emigranti o neobvyklém setkání dvou zcela rozdílných lidí v cizině po odchodu z vlasti. Známé jsou i jeho kusy Na širém moři, Velebníčci, Krásná vyhlídka a další.
Již v 60. letech byl Mrožek po boku Václava Havla uznáván jako jeden z hlavních představitelů východoevropské větve absurdního dramatu. Jeho texty byly přirovnávány k dílům Harolda Pintera, Eugéna Ionecsa či Samuela Becketta. Jeho dílo, na hony vzdálené od oficiální doktríny socialistického realismu, se sice v relativně uvolněných poměrech Polska 60. let mohlo do jisté míry prosadit, Mrožek se však přesto rozhodl pro emigraci.
V roce 1963 odcestoval na dovolenou do Itálie, která se protáhla na několikaletý pobyt. Když vstoupila vojska Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československa, žil právě v Paříži. Poté, co publikoval v Le Monde protest proti podílu Varšavy na okupaci, bylo v Polsku (i jiných zemích východního bloku) zakázáno uvádět jeho hry a Mrožkovy publikace zmizely z knihkupectví a knihoven. Tím se mu cesta domů definitivně uzavřela. Dnes žije v Krakově.
Ústředním a podle některých názorů vlastně jediným Mrožkovým tématem je otázka svobody (či spíše nesvobody) individua ve vztahu k moci. Autora fascinuje zejména společensko-politický tlak, kterému se jednotlivec za cenu vlastního zničení mnohdy dobrovolně až radostně podvoluje. Ve svých dílech Mrožek s nadsázkou, sebeironií a smyslem pro absurdní detail odhaluje až erotickou přitažlivost diktatury pro člověka, který je často neschopný vystupovat sám za sebe a vyjádřit svůj názor. S gustem se vysmívá také přetvářce, podbízivosti, vlasteneckému patosu, pseudohrdinství či romantické zasněnosti.