Bologna – Mezinárodní festival archivních a restaurovaných filmů v italské Bologni (Il Cinema Ritrovato) ocenil práci českých filmových archivářů. Hlavní cenu v kategorii Nejlepší znovuobjevený film získalo DVD s filmem Marijka nevěrnice. V roce 1934 ho natočil spisovatel Vladislav Vančura, avšak publikum ani kritika s ním příliš spokojeny nebyly. Národní filmový archiv, který je pod nynějším úspěchem podepsán, do budoucna připravuje vydání i dalších polozapomenutých filmů.
Z filmu bylo nutné odstranit všechny škrábance, praskliny či roztřesenost obrazu. Grafici nové verzi pouze ponechali minimální oděrky. „Chtěli jsme filmu zachovat patinu,“ vysvětluje Jiří Forejt ze studia Brickbox Digital Media, jež obraz i zvuk čistilo. Pro Forejta a kolegy prý byla práce na Marijce nevěrnici zatím nejnáročnější prací.
Archiváři měli k dispozici pouze dvě kopie snímku, a to ještě notně poničené. Většina starých filmů se totiž v dobách první republiky promítala pouze z několika exemplářů. „Pro kinaře to bylo zboží, prostředek k obživě, takže ty kopie se vracely do archivu značně poškozené,“ říká filmová historička Blažena Urgošíková.
Součástí oceněného DVD jsou kromě Vančurova snímku také tři bonusové filmy, jež rovněž prošly technickou obnovou a tématicky s Marijkou ladí. Diváci se tak mohou těšit na Jaro na Podkarpatské Rusi - němý desetiminutový film od Karla Plicka z roku 1929, jedenáctiminutové dílo Adolfa Lehnera Podkarpatská Rus a Píseň o Podkarpatské Rusi o stejné délce (Jiří Weiss). K bonusům patří i komentáře k filmu, biografie tvůrců, fotografie a mnoho dalšího.
Námět filmu Marijka nevěrnice čerpá ze života dřevařských dělníků na Podkarpatské Rusi ve třicátých letech 20. století. Vlastní příběh je milostným dramatem, rozvíjejícím se mezi třemi osobami, Marijkou, jejím mužem a jejím milencem.
Nejen kompars a epizodisté, ale i hlavní postavy byly v Marijce nevěrnici obsazeny skutečnými podkarpatskými horaly, které si autoři vybrali přímo na místě. Vančurovi však chyběly zkušenosti a nevěděl, jak vést neherce k přirozenému, živému projevu, čehož si všimla nejen kritika, ale i u obecenstva tento film propadl. Vladislav Vančura celkem natočil pět celovečerních filmů.
Marika nevěrnice není posledním takto restaurovaným snímkem. Národní filmový archiv totiž připravuje vydání celé řady méně známých či v době vzniku nedoceněných filmů. Následovat by měla Tonka šibenice (1930, Karel Anton) či Tam na konečné (1957, Ján Kadár, Elmar Klos). Na DVD by měly rovněž vyjít české animované filmy do roku 1945 a z téhož období i reklamní filmy produkce Baťa.
