Ostroměř (Jičínsko) - Prostřednictvím svých filmů plných fantazie, hravosti a neobyčejných nápadů dal režisér Karel Zeman divákům šanci snít. Originální průkopník českého loutkového i animovaného filmu věřil v sílu vyprávění, kterým okouzlil několik generací malých i velkých diváků nejen doma, ale i za hranicemi. Sto let od jeho narození, jež mezi světová výročí zařadilo i UNESCO, si tak 3. listopadu připomíná celý filmový svět.
Karel Zeman myslel obrazem
Zeman často říkal, že „jeho povolání je myslet obrazem“, a s obrazem dokázal kouzlit vskutku mistrovsky. V jeden celek propojil loutky s živými herci, jež zasadil do velkoryse výtvarně pojatého světa. Na plátně tak díky Zemanově představivosti ožily poetické fantazijní příběhy, ať už jeho vlastní, či vyprávění jiných. Režisérovy tehdejší novátorské filmařské postupy sice dnešní technické možnosti již překonaly, jeho nápady však přitahují obdivovatele stejně jako před půl stoletím.
Sté výročí narození Karla Zemana připomíná nová poštovní známka i pamětní mince. Výtvarný návrh známky o nominální hodnotě 12 korun připravil Vladimír Novák, známku vyryl Miloš Ondráček.
Autorkou výtvarného návrhu mince je Lenka Nebeská. Na líci i rubu mince jsou použity motivy ze Zemanových filmů.
GALERIE
videogallery_000106060
Dá se říci, že každý další Zemanův film vyvolal novou vlnu údivu a nadšení. Světovou proslulost mu zaručil vavříny ověnčený vědeckofantastický snímek Vynález zkázy (1958), ve kterém Zeman na plátno věrně přenesl stejnojmenný román svého oblíbence, francouzského spisovatele Julese Vernea. Neméně úspěšným byla i Zemanova Cesta do pravěku (1954), ve které režisér poslal čtyři kluky proti proudu času do pradávných dob mezi dinosaury.
Zemanovi smůla přála
„Když vyprávím o Karlu Zemanovi, vždycky říkám, že mu přála smůlu v tu nejvhodnější dobu. Původně se na konci druhé republiky rozhodl vstoupit do firmy Baťa, získal místo v marocké Casablance, ale zapomněl si ohlídat platnost svého pasu, takže nemohl odletět,“ vypráví filmový publicista Jaroslav Sedláček. Po neúspěšném pokusu vycestovat se Zeman přestěhoval do Brna, kde začala jeho cesta na vrchol československé kinematografie.
Vedla přes kurz obchodního kreslení a práci reklamního výtvarníka v brněnském Domě služeb. „Vyhrál jistou výtvarnickou soutěž, přijel o tom točit Elmar Klos, výrazná osobnost zlínských ateliérů, který rozpoznal velký talent Karla Zemana pro animovaný film. Přemlouval ho, a ačkoli Zlín tehdy skutečně nebyl žádná perspektiva, tak Zeman na nabídku kývl. Plat měl poloviční ve srovnání s Brnem, byt nedostal, a když se ho později ptali, proč souhlasil, říkal, že vlastně neví, ale že to bylo šťastné rozhodnutí,“ doplnil další Zemanovy osudy Sedláček.
Do zlínských ateliéru přivel Elmar Klos Zemana v roce 1942. Spolu se svou celoživotní konkurentkou Hermínou Týrlovou a Jiřím Trnkou pak Zeman stál u zrodu českého animovaného filmu.
„Kořen animovaného filmu v Karlu Zemanovi je jeho působení ve Francii, kam odešel v sedmnácti letech učit se reklamnictví a výtvarnictví. Strašně miloval filmy s kocourem Felixem a vždycky po biografu chodil za promítačem do kabiny a chtěl, aby mu ukazoval, jak ten film vůbec funguje, takže to byla animovaná škola Karla Zemana,“ říká Sedláček.
Zdeněk Hustka, představitel Jendy v Cestě do pravěku: I když jsme byli mladí kluci a pořádně jsme si neuvědomovali, co se s námi vlastně děje, tak to byl nejkouzelnější zážitek asi z celého života. Karel Zeman byl zlatý člověk, který s námi měl neskutečnou trpělivost.
Vladimír Bejval, přestavitel Jirky v Cestě do pravěku: Karel Zeman byl pátek kluk Cesty do pravěku.
Jaroslav Sedláček, filmový publicista: Vynález zkázy, který považuju za jeho úplně nejlepší film, byl prodán do 80 zemí světa, v New Yorku ho najednou hrálo 96 kin najednou. To se žádnému českému tvůrci předtím ani potom nepodařilo. Takže pokud bychom měli mluvit o nějakém velikánovi české kinematografie, pak Karel Zeman jím je.
Do Francie se Zeman podíval i se svou úspěšnou prvotinou - Úspěch krátkometřážní snímek Vánoční sen (1946) získal Cenu za nejlepší loutkový film na filmovém festivalu v Cannes. V zahraničí se líbil i film Inspirace (1947), ve kterém Zeman s pomocí skleněných figurek oživil příběh pierota a kolombíny. Na domácí půdě slavil ve stejné době velký úspěch český maloměšťák Pan Prokouk, jehož uklánějící se postavička se později stala součástí znělky Kina Ponrepo.
V 60. letech se začal režisér orientovat na hraný film, různé trikové metody však neopustil. Do tohoto období patří například Baron Prášil (1961) s Milošem Kopeckým či Zemanovy oblíbené „verneovky“ Ukradená vzducholoď (1967) a Na kometě (1970). V dalším desetiletí se pak režisér opět vrátil k animaci a vytvořil tři dlouhometrážní filmy, z nichž největší popularity se dočkala pohádka Čarodějův učeň (1977).
Dědičná touha po dálkách
Rodáka z Ostroměře ve východních Čechách v mládí lákaly „dálky“. Ve 30. letech pobýval ve Francii, kde také studoval reklamní výtvarnictví, procestoval řadu zemí a zpět do vlasti ho přivedl až povolávací rozkaz. Po vojně již v Československu zůstal. Do světa později znovu vyrážel na filmové festivaly, kde sbíral četná mezinárodní ocenění. Návratu rodného Československa do svobodného světa se už nedočkal, zemřel ve Zlíně 5. dubna 1989.
Na sklonku života ho prý mrzelo, že si nevychoval žádného nástupce. V jeho stopách se ale vydala dcera Ludmila, která je spisovatelkou a ilustrátorkou. Od roku 1984 žije v Kanadě, s otcem ale spolupracovala mimo jiné na filmech Na kometě, Honzík a Mařenka, Krabat i na seriálu z Pohádek tisíce a jedné noci.
