„Pátrali jsme osm let a postupně jsme nacházeli členy rodiny, kteří ještě žijí v Německu, pak jsme hledali dědu. Jsem strašně rád, že se mi to podařilo. Pro moji maminku i mé sourozence to přináší velký klid. Všude kam jsem přijel, jsem byl oslovovaný jako cizinec a pokud nemáte odpověď, tak vás to dusí. Já už dneska tu odpověd mám a nic to se mnou nedělá, jsem na to pyšný,“ uvedl k situaci tanečník.
Na Jiřího silně zapůsobilo setkání s dědečkem, kterého viděl naposled jako dítě. Dva měsíce na to, za nevyjasněných okolností, děda zemřel. To všechno se promítlo i do Jiřího choreografie. „Jsem hrozně rád, že jsem ho viděl, že jsme se potkali a že jsem měl možnost dozvědět se detaily z jeho životní cesty,“ doplnil Bartovanec
Reportáž Martiny Čurdové
Taneční představení v Ponci doplňuje i dokument „Africké kořeny – české tančení“, který vznikl během pátraní po ztracené rodině.
