Původní Janáčkova Šárka měla světovou premiéru

„Nápad na uvedení původní Šárky mám zhruba od roku 2000, kdy jsem připravoval kritickou edici té orchestrální, velké verze. Pracoval jsem tehdy s rukopisným klavírním výtahem, který ukazoval, jak vypadal Janáčkův první pokus, a řekl jsem si, že by ho bylo dobré využít,“ prozradil hlavní dramaturg festivalu Jiří Zahrádka.

Přestože opery Janáčka proslavily, začal se jim věnovat až v 80. letech 19. století. Šárka je vůbec jeho první operou. Napsal ji v roce 1887, dílo existuje pouze v klavírním výtahu, který nikdy nebyl instrumentován. „Dochoval se opis, který Janáček poslal Antonínu Dvořákovi k posouzení. To dopadlo prý velmi dobře,“ doplnil Zahrádka.

Skladatel ale dlouho hledal vhodné libreto, Julius Zeyer mu nechtěl udělit souhlas, aby použil jeho. Janáček přesto na díle nepřestal pracovat a první dvě dějství zorchestroval. Kompozici ale přece jen posléze odložil a vrátil se k ní až po třiceti letech. „Uložil ji do truhly, přišly další problémy, další opery a Janáček na ni zapomněl,“ dodává dramaturg festivalu. „Vzpomněl si až v roce 1918, požádal Akademii věd, která byla dědičkou práv po zemřelém Juliu Zeyerovi, a jako známý skladatel povolení použít jeho libreto hned dostal. Operu ještě upravil a v roce 1920 byla premiéra.“

Podkladem festivalové inscenace se stal materiál dochovaný v Moravském zemském muzeu. Hudebního nastudování se ujal Ondrej Olos, který při premiéře hrál na klavír, režisérkou je Kristiana Belcredi. V roli Šárky se představila Lucie Kašpárková. Rozdíly mezi původní a dopracovanou verzí jsou podle odborníků patrné zejména u vokálních partů.

„První verze je klavírní, není instrumentovaná, je delší – Janáček operu potom hodně proškrtal, romantické wagnerovské opery mají čtyři, pět hodin, Janáčkova finální verze má něco přes hodinu,“ doplnil další rozdíly Zahrádka. Původní Šárku slyšel poprvé. „Velmi se na to těším, myslím, že v ní daleko více uslyším Dvořáka a možná i Wagnera,“ řekl před premiérou.

Festival uvedl už při zahájení ve světové premiéře jinou Janáčkovu původní a dosud neuvedenou verzi opery. Výlet pana Broučka do Měsíce režírovala Američanka Pamela Howardová, která děj inscenace zasadila do roku 1920. Partitura použitá pro festivalové představení pochází z roku 1917, ačkoliv v minulosti vyšla tiskem, nikdy nebyla samostatně uvedena na jevišti.

Festival Janáček Brno se odehrává jako bienále, hlavním dramaturgickým záměrem je uvedení děl Leoše Janáčka. Letos přehlídka nabídla víc než třicet pořadů zahrnujících škálu od opery a činohry přes recitály, hudební večery až po čtení a workshopy. Festival ještě nabídne například činoherní představení Listy důvěrné v podání Národního divadla v Praze. Představení pojednává o Janáčkově pozdním milostném vzplanutí k mladé ženě Kamile Stösslové. Zítra je na programu uvedení opery Albana Berga Lulu v podání Divadla a filharmonie Essen. Úplný závěr festivalu 28. listopadu tvoří nedělní koncert Filharmonie Brno s dirigentem Zsoltem Nagyem a klavíristou Kirillem Gernsteinem. Zazní skladby Janáčka, Albana Berga a Arnolda Schönberga.