Recenze: Lup

Černou britskou komedii Lup si coby svůj nový kus vybralo Divadlo NaHraně. Její autor Joe Orton (1933- 1967) se v ní údajně inspiroval skutečným londýnským kontroverzním vyšetřovatelem Haroldem Challenorem. Lup byl premiérován v polovině šedesátých let, získal prestižní ocenění Evening Standard za hru roku, ale na tehdejší scéně působil poněkud skandálně. Povýšil totiž hodnotu peněz nad nejdůvěrnější vztahy v rodině. Smrt, zákony a lidská chamtivost jsou hlavní motivy detektivního titulu a výchozí body jeho situační komiky.

Nejen televizní příznivci pohledné sestřičky z Ordinace v Růžové zahradě 2 si během Lupu přijdou na své. Temperamentní Lenku Zahradnickou, absolventku DAMU, která začínala na prknech holešovického Radaru s divadlem Ty-já-tr, zblízka uvidí v komorním prostředí malého divadla, navíc v atraktivní roli sňatkové podvodnice a ošetřovatelky Fay. Zahradnická si roli užívá, přechází ze sladké paničky do vypočítavé potvory, smuteční klobouček i šaty jí moc sluší. Připomíná svůdné italské herečky z černobílé filmové éry. V centru její pozornosti stojí čerstvý vdovec McLeavy v podání Zdeňka Košaty, jehož další komickou polohu na podobné téma můžeme sledovat v komedii Raye Cooneyho Prachy!!! v Divadle Palace.

V kontrastu k mužnému projevu McLeavyho- otce jsou v herecké partě ještě dva povedení synové Harold (Ondřej Novák nebo Petr Besta) a Dennis (Pavel Kryl), mazaní mladíčci, jimž není nic svaté, ani smrt vlastní matky ne (tu hraje s veškerou pokorou k roli nebožky drobná a pružná Alžběta Mišejková).

Dva týdny smutku

„Čtrnáct dní by mělo k vyjádření smutku postačit,“ tvrdí Fay vdovci, jehož chce donutit k brzké svatbě. Zmatený McLeavy se během rychlého spádu děje nestačí divit. Do domu smutku vstoupí nezvaný host. Zprvu se vydává za člena vodohospodářské komise, ale vyklube se z něj dotěrný policista. Dlouhý plášť, bekovka, výstřední žlutá tužka, holínky. Možná bychom v roli detektiva Truscotta raději viděli starší osobu „columbovského“ typu, ale musíme se spokojit s odlišným režisérským záměrem, totiž s obsazením chlapecky působícího Martina Severýna. Jeho kriminalista je jiný než jaké známe z filmu nebo televize.

Zkušenost mu přes viditelné mládí sice stěží uvěříme, ale Truscottovy neodbytné profesní posedlosti nakonec rytmus představení docela oživí. Obrazy s britským detektivem místy odkazují i k českému cimrmanovskému humoru, nebo aspoň tak působí. Možná je opakovaná situace s na zem spadlou tužkou narážkou na film Rozpuštěný a vypuštěný, kde mladého kriminalistu, pomocníka inspektora Trachty, hraje Marek Brodský a kde policejní tužka nešťastně zapadla do výstřihu dámy jménem Vilma, která si vyšetřovatele otočila kolem prstu podobně jako Fay všechny přítomné muže.

Osmá svatba v pořadí manželských eskapád bohatství chtivé Fay je zápletkami scénáře ohrožena, co chvíli už to vypadá, že se na loupež větší peněžní částky nebohé zesnulé musí přijít. Ta je v různých pozicích svého již ztuhlého těla přemisťována z rakve na sofa nebo do skříně a zpět. Nejvíce černého humoru obsahují scény převlékání mrtvé z uniformy armády spásy do náhradního oblečení během pikantního dialogu o tom, jak si syn Harold chce založit vykřičený dům, a vtipné pasáže s vypadnutými zuby či okem zemřelé paní McLeavyové. Milovníky drsnější dramatiky zaujme cynicky podrobná scéna o balzamaci, probíhající nad otevřenou rakví.

Realistická scénografie Karla Čapka slouží potřebám hry, zahrnuje dřevěný rám dveří, rakev na podstavci, obrázek manželů, knihy, umělé květiny, červené kanape, koberec a skříň. Škoda, že nejsou dřevěné materiály více stylově (nebo třeba barevně) sladěny, zvláště velká skříň z překližky působí provizorně. Z jiného, komiksového světa je plátěný pytel s nápisem LUP a umělé oko- míček „hopík“. Kostýmy Anety Grňákové a Zuzany Mazáčové drží Lup v elegantním retro stylu.

V poslední dekádě inscenovali Lup například v Dejvickém divadle (2000, režie Michal Lang) nebo v Jihočeském divadle (2008, režie Martin Vokoun). Inscenace Divadla NaHraně měla premiéru v prosinci 2010. Soubor funguje dva roky, tvoří ho absolventi herectví, režie a scénografie pražské DAMU. „Dramaturgicky se orientujeme výhradně na britskou divadelní produkci. Lup je zábavná a přitom nepodbízivá komedie, která je nyní aktuálnější, než by si byl autor, co je přes čtyřicet let po smrti, asi představoval,“ říká režisér a dramaturg Západočeského divadla v Chebu Šimon Dominik, režisér detektivky.

Spojení se současnou politikou pocítíme především v závěru hry, kdy vdovcem uplacený inspektor Truscott lišácky prohlásí: „Nedělá přeci dobrotu, když veřejnost ztratí důvěru v ochránce zákona.“ Slíbí sice celý případ trapné rodinné krádeže nenahlásit, přesto však někoho z přítomných zatkne…

/Jak se věci kolem inkriminované finanční kořisti seběhnou zjistíte 9. května v Divadle Kampa v 19,30h. Na stejném jevišti zakončí 22. května Divadlo NaHraně letošní divadelní sezónu nejslavnější hrou Joea Penhalla Slyšet hlasy./

Joe Orton / Lup
Joe Orton / Lup
Více fotek
  • Joe Orton / Lup zdroj: Archiv Divadla NaHraně http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2533/253258.jpg
  • Joe Orton / Lup zdroj: Archiv Divadla NaHraně http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2533/253256.jpg
  • Joe Orton / Lup zdroj: Archiv Divadla NaHraně http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2533/253255.jpg