Orfeův kult vplynul také do raně křesťanského učení církevních otců. Hrdina byl nazírán jako prefigurace Krista, především díky své schopnosti vnášet mír a harmonii do světa lidí a zvířat, a jeho působení na zvířata tak bylo přirovnáváno ke Kristově působení na hříšníky. Velkého rozkvětu se orfeovské téma dočkalo s nástupem renesance. V 16. a 17. století byl uctíván jako patron hudby, řečnictví a poezie, v širším kontextu jako představitel humanity nebo jako symbol civilizace. V barokní době už často ideový podtext vyprchává a nezřídka se jedná jen o efektní prezentaci rozličných zvířecích druhů a lidské figury v krajině.
Jedním ze tří nejvýznamnějších umělců barokního malířství v Čechách, po Škrétovi a Brandlovi, z nichž také čerpal, byl Václav Vavřinec Reiner. Významnou součástí Reinerovy tvorby je kromě freskařství a sakrální malby též krajinomalba, která se rozvíjí od začátku až do konce jeho umělecké dráhy. Do doby kolem roku 1720 bývá řazeno jeho dílo zobrazující Orfea se zvířaty v krajině. O ojedinělé a zcela zvláštní enklávě v Reinerově díle i o autorovi samotném pohovoří v rámci cyklu Národní galerie nikdy nezavírá kurátorka Marcela Vondráčková.
Národní galerie v Praze nikdy nezavírá - Orfeus se zvířaty v krajině
Marcela Vondráčková je kurátorkou Sbírky starého umění. Vystudovala obor Dějiny umění na Filozofické fakultě UK v Praze (1996), kde absolvovala i doktorské studium (2005). Specializuje se na malířství 17. a 18. století v Čechách, podílela se kurátorsky i autorsky na řadě výstavních projektů NG.
Na další díl seriálu Národní galerie nikdy nezavírá, který připravil společně s NG v Praze portál ČT24, se můžete těšit opět v neděli 11. září. Všechny předešlé díly naleznete zde.
