Los Angeles, to není jen provařený Hollywood, Beverly Hills či Santa Monica, ale také husté čtvrti zločinu, jako South Central, Compton nebo Watts, kde to koupíte dřív, než otevřete turistického průvodce, v němž byste se dočetli, že jste sem po soumraku neměli nikdy lézt. Kromě profláklých ulic, jako je Sunset Boulevard nebo Mulholland Drive (jejichž názvy vstoupily díky Billymu Wilderovi a Davidu Lynchovi i do světa filmu), protíná zhruba třináct tisíc kilometrů čtverečních, tísíce ulic a slepých uliček, kde se může odehrát cokoli. Třeba mrazivý příběh bezejmenného Řidiče, který toho moc nenamluví, se zasněným výrazem prchá v nadupaném fáru se zločinci z jejich nočních fušek a s nímž (když má pocit, že po něm jdete) není radno lézt do jednoho výtahu. Na „neonoirové“ setkání s ním jen tak nezapomenete!
Stačí určit trasu a místo akce dostanete pět minut, abyste to zmákli, kdy na vás bude chladnokrevně čekat, ať se děje cokoli. Pak nakopne tři sta speciálně „vytuněných“ koní pod kapotou nenápadného Chevroletu Impala a vzápětí splyne s nikdy neusínajícím L.A. A vy to buď stihnete, nebo dál pojedete na vlastní pěst (tak jak to uvidíte v otvíráku ještě před úvodními titulky). Taková jsou pravidla, nezbytná pro to, aby přežil a mohl přes den jako automobilový kaskadér předvádět triky (které se mu při noční šichtě někdy hodí) a pracovat v dílně kámoše Shannona, jenž mu tyhle denní i noční kšefty dohazuje.
Pamětníci nechť zapomenou na kdysi téměř kultovní pecku Waltera Hilla Řidič z konce sedmdesátých let, byť s ní Drive (kromě téměř identického názvu) spojuje řada styčných ploch. Pro oba opusy je příznačná minimalizace dialogů, bezejmenný hlavní protagonista a jeho nebezpečná živnost, drsný a temný feeling a poměrně jednoduchá story s od počátku jasně rozdanými kartami. Zapomeňte na nabušené akční vypalovačky typu Rychle a zběsile a netěšte se ani na dech beroucí automobilovou stíhačku ve stylu Bullitova případu. Netěšte se prostě na nic, co tady už bylo, protože Drive se s vámi bude nezadržitelně řítit svojí vlastní stopou.
Je to fatální, odtažitě studený příběh osamělého muže bez emocí, jména a minulosti, který je současně vražedně nebezpečný i překvapivě citově zranitelný. Poslouchá popové šlágry a kličkuje ve své Impale neklidným nočním „Městem (temných) andělů“ a se sousedkou Irenou a jejím synem Beniciem právě prožívá nejlepší chvíle svého tichého, neukotveného, lhostejného a podivně prázdného života. Jeho vražedná kopací technika a rukodělná práce s kladivem je jen pro otrlé povahy a se žraloky podsvětí a jejich zabijáky dokáže hrát nadoraz a chladnokrevně vabank. To se mu ve chvíli, kdy se rozhodne pomoci Irenině muži, jenž se zrovna vrací z lochu rovnou do průšvihu, který může krvavě převálcovat i jeho rodinu, bude náramně hodit.
Tentokrát se Řidič dobrovolně a zarputile zapletl do hry, kde žádná pravidla neexistují, a naděje na přežití se tudíž razantně snižuje. Obzvlášť když proti němu stojí tandem výživných padouchů Nino (který v podání Rona Perlmana jako všeho schopný hajzl také vypadá) a zdánlivě přátelský, leč ve skutečnosti mnohem nebezpečnější Bernie Rose (jenž v podání Alberta Brookse dokáže s břitvou věci, po jejichž zhlédnutí se už do konce života budete holit jen holicím strojkem).
Figury z původní sestavy nezadržitelně ubývají, kladivo střídají brokovnice a Řidičova větrovka má stále krvavější patinu. V brutální hře již zbývá jen několik poslední hráčů…
Drive není jízda pro každého. Na druhé straně není zas až tak těžké nechat se jí unášet. Vlastně je to unikátní a překvapivý zážitek, který má dimenzi karlovarského Fóra nezávislých a v mainstreamové produkci se vyjímá jako páv na husí farmě. Drive totiž bezstarostně osciluje mezi klasickým akčňákem a artovou seancí, s nadhledem mixuje jejich ingredience a vytváří podmanivý, sugestivní a svébytnou atmosférou prostoupený spektákl, jaký není (zejména, ale nikoli pouze v kontextu současné americké produkce) jen tak k vidění.
Temná, stejnojmenná a na první pohled obtížně zfilmovatelná novela Jamese Sallise se tu totiž setkala s chápavým scenáristou Hosseinem Aminim, ale především s neskutečně vstřícnou režijní interpretací dánské akvizice Nicolase Windinga Refna, který si již nějakou dobu tříbí svébytný vizuální styl při tlumočení extrémně násilných a nekompromisních témat pro filmové plátno. Za tenhle temný a drsný opus, jaký nebývá v pravidelné nabídce festivalových dramaturgií k vidění často, si letos z Cannes odnesl cenu za nejlepší režii.
Druhé klíčové setkání pak nastalo ve chvíli, kdy do projektu a titulní role vstoupil zasmušile charismatický minimalista Ryan Gosling, jehož doutnající a posléze explodující emoce ženou příběh k fantazii oslovujícímu open endu. Bez něj by se Drive ploužil jen na čtvrt plynu a nepřekročil stín standardního „akčňáku“. Jeho figura nemá krevní skupinu Paula Newmana či Roberta Redforda (a už vůbec ne popkornového bouchače a Kurýra Jasona Stathama), ale daleko spíše inklinuje k tichým, osamělým rváčům typu Steva McQueena a Clinta Eastwooda. V evropském kontextu, z něhož Refn vzešel, je pak spíše než s Belmondem a Delonem jeho stoický Řidič spřízněn s mlčenlivým čističem Leonem Jeana Rena, jenž je schopen čehokoli včetně vlastního sebeobětování.
Temný, drsný, krutý a cituplný a také ultimativní, chladný a podmanivě fascinující může být brutálně nesmlouvavý svět, jenž Drive přináší na filmové plátno, když ho na nějakých sto minut přijmete za svůj. Čas od času vám v něm nebude zrovna dobře, ale kdo se jím nechá oslovit, bude do něj stržen a unášen vlnou spontánní, oslovující a čiré filmařiny, jež stírá hranice staré školy a postmoderny a v nímž se setkává Ingmar Bergman s Quentinem Tarantanem, Michaelem Bayem, Robertem Cohenem či Waltrem Hillem.
Pneumatiky tu možná kvílí o něco méně, než jste čekali, na plynovém pedálu není permanentně cihla, atmosféra je důležitější nežli akce a očekávané béčkové aranžmá se jaksi nekoná. Možná vás zaskočí, jak snadné je stát na straně zakrvaveného zabijáka, byť budou nepochybně mnozí, kteří tohle neskousnou. Protagonisty Drive totiž vskutku není snadné milovat – ale lze jim naslouchat a porozumět. Jestli to přežijí, už nikdy nic v jejich zraňovaném životě nebude jako předtím. Jestli je do něj budete následovat, nebude se vám z jeho mrazivého objetí chtít zpátky. Tak si to nenechte ujít!
DRIVE. USA 2011, 101 min, české titulky, od 15 let. Režie: Nicolas Winding Refn. Scénář: Hossein Amini (podle novely Jamese Sallise). Kamera: Newton Thomas Sigel. Hudba: Cliff Martinez. Hrají: Ryan Gosling (Řidič), Carey Mulliganová (Irene), Bryan Cranston (Shannon), Albert Brooks (Bernie Rose), Ron Perlman (Nino), Oscar Isaac (Standard). V kinech od 15. září 2011.
