New York - Český dirigent Jiří Bělohlávek po několika letech opět převezme taktovku v newyorské Metropolitní opeře. Stane se tak 27. dubna díky obnovené premiéře hry Věc Makropulos českého skladatele Leoše Janáčka. Na přípravu představení měl celý tým relativně krátkou dobu – vše musel totiž nacvičit v rozmezí tří týdnů. Bělohlávek si ale spolupráci se svými zahraničními kolegy pochvaluje.
A jak přípravy během zmíněných dnů probíhaly? „Byla to krátká doba zejména pro orchestr a pro sezpívání se, sehrání to dohromady. Musím říct, že jsem velmi překvapen, jak jsou to lidé při tom časovém stresu schopni vstřebat a předávat,“ uvedl dirigent.
Účinkující se navíc ještě museli potýkat s češtinou. Ta je pro ně totiž pouhou změtí zvuků, které se musí naučit nazpaměť, aniž by příliš porozuměli. Samotný Bělohlávek se s ansámblem snaží na svém rodném jazyce pracovat denně. Sem tam se prý sice nějaký pokles vyskytne, avšak výsledky ustavičného cvičení jsou podle něj pozoruhodné.
Janáčkova opera se na prknech americké Metropolitní opery objevila již v roce 1996, sám dirigent se do ní ale podívá již počtvrté. Současné obnovení premiéry s sebou přinese malé změny v personálním obsazení, výprava a scéna však zůstávají stejné. Hlavní hvězdou představení bude finská pěvkyně Karita Mattilová, kterou diváci uslyší v roli Emilie Marty. Jde už o její třetí ztvárnění „janáčkovské“ hrdinky.
Šestašedesátiletý Bělohlávek se domnívá, že newyorská opera zařadila do repertoáru Věc Makropulos jednak díky kvalitě Janáčkovy hudby a jednak také kvůli neotřelosti a originalitě češtiny. „Ten jazyk působí nově, není s ničím srovnatelný, a tudíž je to vzrušující pro publikum,“ myslí si dirigent.
Rodák z Prahy letos pokračuje ve šťastném období. Vystoupení s Pražskou filharmonií napříč Spojenými státy mu vynesla spoustu pozitivních ohlasů a v září ho čeká místo šéfdirigenta České filharmonie. Na konci května dokonce obdrží Řád Britského impéria.
