Hlavsa založil během svého mládí sice několik kapel, ale žádná z nich se na scéně dlouho neuchytila. Koncem 60. let však pronikl do psychedelického rocku skupiny Velvet Underground, a tak bylo po rozpadu jedné z jeho kapel nasnadě, aby se spolužákem Jiřím Števichem založil obdobné seskupení. Skupina dostala název The Plastic People of the Universe a Mejla se stal jejím hlavním skladatelem, zpěvákem a baskytaristou.
„Plastici“ zpočátku přehrávali hlavně skladby svých hudebních vzorů, později však přeladili na vlastní tvorbu. Texty je z větší části zásoboval zejména básník Egon Bondy pocházející z beatnické generace nebo Vratislav Brabenec s Ivanem „Magorem“ Jirousem.
V období normalizace se kapela odmítla podrobit názorovým i hudebním požadavkům tehdejších vládních složek, čímž se s režimem neustále dostávala do konfliktů. Perzekuce undergroundového hnutí vyvrcholila procesem, v němž bylo několik muzikantů odsouzeno k odnětí svobody. Hlavsa pobýval několik týdnů ve vazbě, k soudu se však nedostal.
Plastic People skončili své působení na konci 80. let kvůli vnitřním sporům v osazenstvu. Mejla poté účinkoval v kapelách Garáž či Echt! Stěžejním projektem však byla Půlnoc sestávající z jádra bývalých „Plastiků“. Ti se nakonec v roce 1997 znovu dali dohromady a zahráli s Lou Reedem v Bílém domě pro Václava Havla a Billa Clintona.
