Zbyněk Hejda se narodil v roce 1930 v Hradci Králové a po absolutoriu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval v Pražské informační službě, krátce pak jako redaktor v nakladatelství Horizont. Ve druhé polovině 60. let patřil mezi mladé autory sdružené kolem časopisu Tvář, listu protivícího se státní moci - přispíval sem poezií, kritikou a esejistikou, patřil do redakční rady a od roku 1969 list přímo vedl.
Po okupaci v srpnu 1968 se živil jako knihkupec a antikvář, poté, co podepsal Chartu 77, pracoval jako domovník. „Svoje postihy pracovní oblasti a běžné peripetie, které potkávaly signatáře, snášel s naprostou stoickou samozřejmostí, ale vyhmátli jeho slabé místo tím, že týrali jeho manželku,“ vzpomínala na Hejdu rodinná přítelkyně, chartistka Dana Němcová.
Esoterický básník a noční motivy
Ivan Martin Jirous Hejdu označuje za esoterického básníka. Ačkoli napsal svou první básnickou sbírku na konci padesátých let, do širšího čtenářského povědomí se dostal až v letech devadesátých. Jeho lyrické texty stojí na tématu pomíjivosti lidské existence a noční estetice, která pracuje s motivy smrti, rozpadu a tlení.
V 80. letech stál u vzniku samizdatového časopisu Střední Evropa, který v rámci disentu obhajoval hodnoty konzervativního myšlení a tradic. V ilegalitě vycházela za časů normalizace i jeho básnická díla, angažoval se rovněž ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Po roce 1989 přednášel kulturní antropologii v Ústavu humanitních věd 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, byl také autorem kulturně-historických esejů, které vyšly před dvěma lety knižně. Za své básnické dílo obdržel v roce 1996 Cenu Jaroslava Seiferta.
