Takhle nějak vypadá raketový start filmové kariéry. V devatenácti natočil nejlepší kanadský celovečerák Zabil jsem svou matku, což oficiálně potvrdil filmový festival ve Vancouveru a také ocenění na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes, kde zabodovaly i jeho dva další filmy Imaginární lásky a Laurence Anyways. Jeho předposlední snímek Tom na farmě si pro změnu odvezl cenu FIPRESCI z Benátek a „odpustkový“ pendant k jeho debutu (kde se s mámou a svojí homosexualitou moc nemazal) Mami! dosáhl opět v Cannes (které se pomalu stávají jeho dvorním festivalem) na Cenu poroty. Patří k představitelům poměrně vzácného režisérského druhu, který umí točit filmy, jež oslovují poroty, recenzenty i diváky, narodil se v Québecu, je mu pětadvacet a jmenuje se Xavier Dolan. Tohle jméno si zapamatujte, protože o něm určitě ještě uslyšíte!
Je pozoruhodné, jakou cestu od svého debutu (který byl především programově provokativní, generačně se vyhraňující a negativistický) dokázal Xavier ujít. Protože to, co předvedl tentokrát, je konzistentní, vyzrálé a svým způsobem univerzálně oslovující. A také dokumentující, že na scéně zaujal své místo dnes již dospělý filmař, jenž se už neřídí převážně pocity, případně potřebou informovat o své sexuální orientaci a vyrovnat si s někým (nebo něčím) účty, ale svébytný tvůrce (ke svým opusům si píše i scénáře), který ví, co, proč a jak chce říci. A říká to tak, že mu nasloucháme.
Především naděje
Diana je přesvědčená, že její dospívající syn Steve nepatří do ústavu a že je dostatečně silná, aby hyperaktivního a emocionálně nestabilního kluka zvládla sama. Často hodně výbušnou atmosféru mezi zaťatou mámou a neovladatelným synem naředí sousedka odnaproti, učitelka na „dovolené“ Kyla, která také není úplně v pořádku, čímž do téhle pošahané sestavy dokonale zapadá. A prožívá s nimi i krátké chvíle prchavého, lyricky a klipovitě interpretovaného štěstí, jenomže pak se všechno začne znovu hroutit.
S jistým zjednodušením se dá říci, že Mami! je film o lásce, nenávisti, odvaze a naději. O té objevené naději, kterou Dolanův slavný debut postrádal, především. Je to snímek nadupaný emocemi a vulgárními výrazy a kolorovaný dobovými songy, v němž se snaží hysterická žena a agresivní syn najít k sobě cestu.
Psychologické drama, až to jiskří
Dolan ho vybudoval na přebouchnutých, ale uvěřitelných charakterech, brilantním scénáři, skvělých hereckých výkonech a vynalézavému vizuálu, postaveném na unikátní změně formátu, odpovídající náladě jeho jetých antihrdinů. Základem je portrétní, čtvercový formát 1 : 1, akcentující tvář a detail a potvrzující stísněné a omezené mantinely, v nichž se pohybují, byť se je snaží překonat.
Ke změně dochází, jen když Diana a Steve prožívají krátké okamžiky rychle vyprchávajícího štěstí, po kterém oba touží, ale jež jim není souzeno. A tak se zběsile fuckují a zoufale milují v aranžmá psychologického dramatu. K zachycení téhle situace invenční Dolan nepoužívá konvenčně temnou, melancholickou a ponurou kameru, ale nutí Andrého Turpina k nečekaně barevným a vzhledem k tématu kontrastně prosvětleným až jiskřivým záběrům, třeba schématickýcm kolážím, točeným ve stylu přání, které je otcem myšlenky.
Bezchybný výkon tu podává přesný casting, kde režisér dokládá, jak rád pracuje znovu s těmi, s nimiž má již něco odtrénováno. Působivé party, které nemají rezervu, tak odvádí Anne Dorvalová v roli lehce extravagantní a nepřízni osudu tvrdošíjně vzdorující matky Diany a zdánlivě nenápaná Suzanne Clémentová, ztělesňující čímsi stigmatizovanou a úzkostlivě spořádanou sousedku Kylu. Přestože jsou tyhle dvě základní ženské figury skvěle odehrané, přiznávám, že pro mě tenhle v zásadě temný opus herecky rozsvítil především neuvěřitelně autentický a navzdory své zparchantělé povaze charismatický syn Steve, v bravurním a sebejistém podání blonďáka s hereckou budoucností Antoina-Oliviera Pilona.
Život jako bowling
Psychologické drama Mami! dokazuje, že režisérův (potažmo scenáristův) věk nemusí být v přímé úměře ke kvalitě snímku (ve smyslu čím starší, tím lepší). Xavier Dolan totiž natočil hodně dospělý film a teď jde o to, jestli si vedle životního tématu matky dokáže najít i stejně silná a oslovující témata další. Osobně bych se vsadil, že ano, protože (jak jeho titulní postava říká): To se nestává, aby matka přestala mít ráda svého syna – ale on, jak roste, ji má rád stále méně. Tak už to prostě v přírodě chodí. A také v životě, který je jako bowling: Když nemáš koule, je to těžký. Každý se s ním ale musí nějak vyrovnat; svět je totiž místo, kde není moc naděje, zato je plný lidí, kteří v ní věří.
V distribučních podkladech je uvedeno, že po oficiální projekci filmu Mami! letos v Cannes oslněné festivalové publikum tleskalo více než pět minut a slzy tekly proudem. Kdybych tam byl, udělal bych to také. Tak to dělám alespoň teď. Doufám, že se přidáte.
MOMMY/MAMI! Kanada 2014, 139 min., české titulky, od 15 let, 2D. Scénář a režie: Xavier Dolan. Kamera: André Turpin. Hudba: Noia. Hrají: Anne Dorvalová (Diane O´Connorová Desprésová), Antoine-Olivier Pilon (Steve Després), Suzanne Clémentová (Kyla), Alexandre Goyette (Patrick), Patrick Huard (Paul Béliveau). V kinech od 30. října 2014.
