Recenze - Život se Stevem je jako hodit si korunou. Nikdy nevíš, jestli ti padne něco dobrého, nebo jestli tě to semele. Je to agresivní spratek, ale také hodný kluk, který má své kouzlo a rozhodně se s ním nenudíte. Ale když mu jebne v bedně, je dobré být někde dál. S jeho diagnózou by ho mohli zavřít do ústavu, masírovat elektrošoky a jeho nezvladatelný temperament podchlazovat ledovými koupelemi. Ale tohle máma Diana svýmu klukovi nechce udělat. Věří, že chytnou společný rytmus, že ho dokáže ochránit, přibrzdit a dát do pucu…
Mami! Nahé emoce v extrémních polohách
Takhle nějak vypadá raketový start filmové kariéry. V devatenácti natočil nejlepší kanadský celovečerák Zabil jsem svou matku, což oficiálně potvrdil filmový festival ve Vancouveru a také ocenění na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes, kde zabodovaly i jeho dva další filmy Imaginární lásky a Laurence Anyways. Jeho předposlední snímek Tom na farmě si pro změnu odvezl cenu FIPRESCI z Benátek a „odpustkový“ pendant k jeho debutu (kde se s mámou a svojí homosexualitou moc nemazal) Mami! dosáhl opět v Cannes (které se pomalu stávají jeho dvorním festivalem) na Cenu poroty. Patří k představitelům poměrně vzácného režisérského druhu, který umí točit filmy, jež oslovují poroty, recenzenty i diváky, narodil se v Québecu, je mu pětadvacet a jmenuje se Xavier Dolan. Tohle jméno si zapamatujte, protože o něm určitě ještě uslyšíte!
Je pozoruhodné, jakou cestu od svého debutu (který byl především programově provokativní, generačně se vyhraňující a negativistický) dokázal Xavier ujít. Protože to, co předvedl tentokrát, je konzistentní, vyzrálé a svým způsobem univerzálně oslovující. A také dokumentující, že na scéně zaujal své místo dnes již dospělý filmař, jenž se už neřídí převážně pocity, případně potřebou informovat o své sexuální orientaci a vyrovnat si s někým (nebo něčím) účty, ale svébytný tvůrce (ke svým opusům si píše i scénáře), který ví, co, proč a jak chce říci. A říká to tak, že mu nasloucháme.
Především naděje
Diana je přesvědčená, že její dospívající syn Steve nepatří do ústavu a že je dostatečně silná, aby hyperaktivního a emocionálně nestabilního kluka zvládla sama. Často hodně výbušnou atmosféru mezi zaťatou mámou a neovladatelným synem naředí sousedka odnaproti, učitelka na „dovolené“ Kyla, která také není úplně v pořádku, čímž do téhle pošahané sestavy dokonale zapadá. A prožívá s nimi i krátké chvíle prchavého, lyricky a klipovitě interpretovaného štěstí, jenomže pak se všechno začne znovu hroutit.
Mami! / Antoine-Olivier Pilon
S jistým zjednodušením se dá říci, že Mami! je film o lásce, nenávisti, odvaze a naději. O té objevené naději, kterou Dolanův slavný debut postrádal, především. Je to snímek nadupaný emocemi a vulgárními výrazy a kolorovaný dobovými songy, v němž se snaží hysterická žena a agresivní syn najít k sobě cestu.
Psychologické drama, až to jiskří
Dolan ho vybudoval na přebouchnutých, ale uvěřitelných charakterech, brilantním scénáři, skvělých hereckých výkonech a vynalézavému vizuálu, postaveném na unikátní změně formátu, odpovídající náladě jeho jetých antihrdinů. Základem je portrétní, čtvercový formát 1 : 1, akcentující tvář a detail a potvrzující stísněné a omezené mantinely, v nichž se pohybují, byť se je snaží překonat.
Ke změně dochází, jen když Diana a Steve prožívají krátké okamžiky rychle vyprchávajícího štěstí, po kterém oba touží, ale jež jim není souzeno. A tak se zběsile fuckují a zoufale milují v aranžmá psychologického dramatu. K zachycení téhle situace invenční Dolan nepoužívá konvenčně temnou, melancholickou a ponurou kameru, ale nutí Andrého Turpina k nečekaně barevným a vzhledem k tématu kontrastně prosvětleným až jiskřivým záběrům, třeba schématickýcm kolážím, točeným ve stylu přání, které je otcem myšlenky.
Bezchybný výkon tu podává přesný casting, kde režisér dokládá, jak rád pracuje znovu s těmi, s nimiž má již něco odtrénováno. Působivé party, které nemají rezervu, tak odvádí Anne Dorvalová v roli lehce extravagantní a nepřízni osudu tvrdošíjně vzdorující matky Diany a zdánlivě nenápaná Suzanne Clémentová, ztělesňující čímsi stigmatizovanou a úzkostlivě spořádanou sousedku Kylu. Přestože jsou tyhle dvě základní ženské figury skvěle odehrané, přiznávám, že pro mě tenhle v zásadě temný opus herecky rozsvítil především neuvěřitelně autentický a navzdory své zparchantělé povaze charismatický syn Steve, v bravurním a sebejistém podání blonďáka s hereckou budoucností Antoina-Oliviera Pilona.
Život jako bowling
Psychologické drama Mami! dokazuje, že režisérův (potažmo scenáristův) věk nemusí být v přímé úměře ke kvalitě snímku (ve smyslu čím starší, tím lepší). Xavier Dolan totiž natočil hodně dospělý film a teď jde o to, jestli si vedle životního tématu matky dokáže najít i stejně silná a oslovující témata další. Osobně bych se vsadil, že ano, protože (jak jeho titulní postava říká): To se nestává, aby matka přestala mít ráda svého syna – ale on, jak roste, ji má rád stále méně. Tak už to prostě v přírodě chodí. A také v životě, který je jako bowling: Když nemáš koule, je to těžký. Každý se s ním ale musí nějak vyrovnat; svět je totiž místo, kde není moc naděje, zato je plný lidí, kteří v ní věří.
V distribučních podkladech je uvedeno, že po oficiální projekci filmu Mami! letos v Cannes oslněné festivalové publikum tleskalo více než pět minut a slzy tekly proudem. Kdybych tam byl, udělal bych to také. Tak to dělám alespoň teď. Doufám, že se přidáte.
MOMMY/MAMI! Kanada 2014, 139 min., české titulky, od 15 let, 2D. Scénář a režie: Xavier Dolan. Kamera: André Turpin. Hudba: Noia. Hrají: Anne Dorvalová (Diane O´Connorová Desprésová), Antoine-Olivier Pilon (Steve Després), Suzanne Clémentová (Kyla), Alexandre Goyette (Patrick), Patrick Huard (Paul Béliveau). V kinech od 30. října 2014.