Čtení Jeleního příkopu uspořádala Galerie PLATO - platforma pro současné umění. Její umělecký šéf Marek Pokorný, který do nové galerie často vpouští i jiné než výtvarné žánry, věří, že Miroslav Vojtíšek - jenž jinak pracuje jako hrobník - patří k nejvýraznějším současným dramatikům. „Píše divadelní hry, protože se nemůže dívat na ty, které píší jiní. Věci S. d. Ch. se však v klasických divadlech nehrají. Myslím si, že je to proto, že jsou velmi jiné, jazykem, určitým sarkasmem,“ vysvětlil Pokorný, proč tuto dramatiku zařadil do doprovodného programu galerie.
Jelení příkop je o hlubokém zklamání společnosti z jejího vývoje. „Reagoval jsem na dvě události - na pohřeb Václava Havla a nenaplněné chiliastické očekávání konce světa v roce 2012. Mnozí lidé byli velice zklamaní, že duchovní věk nepřišel. Na Havlově pohřbu mne zaujala především jeho univerzální část, která jako by říkala, že se máme bát a uctívat,“ upřesnil S. d. Ch.
Hlavními postavami Jeleního příkopu jsou herečka a dramatik. Herečku ztvárnila v autorově režii přední členka souboru Divadla Petra Bezruče Sylive Krupanská. „Když jsem si to poprvé přečetla a neznala jsem autora, tak jsem si myslela, že to napsal Boris Vian, který se vydal na pohřeb Václava Havla,“ líčila Krupanská. Dramatika zahrál Lukáš Aki Houdek. A v dalších rolích se objevili nehreci, jako například šéf galerie PLATO Marek Pokorný, ostravský básník a publicista Ivan Motýl, Jaroslav Tvrdoň z nakladatelství Rubato i sám autor.
Scénické čtení hry Miroslava Vojtíška v Platu
Vojtíškův Jelení příkop je součástí cyklu Lidská trilogie, kterou vydalo nakladatelství Divus. Čtyřiačtyřicetiletý umělec píše kromě divadelních i rozhlasové hry, je autorem komiksu Varlén, sporadicky vystavuje, píše hudbu a texty pro kapely Periferie 42 a Ruce naší Dory, publikuje v časopisech Umělec, Svět a divadlo a jiných. K uvádění svých her a rozvíjení formy scénického čtení provozuje Dramatický seminář Varlén, ve stejnojmenném semináři uvádí i loutkohry. Založil Naturální divadlo. V roce 2011 získal cenu Alfréda Radoka za hru Duchovní smrt v Benátkách, o rok později dostal stejnou cenu za Zátiší ve Slovanu.
