Evropská centrální banka (ECB) v těchto dnech připomíná dvacet let od zavedení eurbankovek a euromincí do oběhu. Dvanáct unijních zemí jimi začalo platit 1. ledna 2002, od té doby se k nim přidalo dalších sedm členských států. K přijetí eura, které je po americkém dolaru druhou nejdůležitější měnou na světě, se zavázalo i Česko.
Euro je v oběhu dvacet let, zažilo vzestupy i pády. Společnou měnou platí dvě třetiny států Unie
3 minuty
Události: Dvacet let společné evropské měny
„Euro se stalo majákem stability a spolehlivosti v celém světě. A to díky vám, stovkám milionů Evropanů, kteří mu věříte, dali jste mu sílu, důvěru a denně s ním provádíte transakce,“ uvedla u příležitosti výročí prezidentka ECB Christine Lagardeová.
Uvedení bankovek a mincí do oběhu bylo rozsáhlou logistickou akcí. Na základě Smlouvy o EU byla 1. ledna 1999 vytvořena Evropská měnová unie (EMU), jejímiž zakládajícími členy byly Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko. Tyto země tehdy začaly používat euro v bezhotovostním styku.
O rok později převzala ECB úlohy národních centrálních bank a v následujícím roce se k EMU přidalo Řecko. 1. ledna 2002 pak dosavadních dvanáct členů EMU začalo platit eurobankovkami a euromincemi, které se po dva měsíce používaly současně s národními měnami. Jedinou měnou je euro v zemích EMU od 1. března 2002.
K eurozóně se přidaly i Slovinsko (leden 2007), Kypr a Malta (oba leden 2008), Slovensko (leden 2009), Estonsko (leden 2011), Lotyšsko (leden 2014) a Litva (leden 2015). V současnosti používá euro devatenáct z celkem 27 zemí EU, ve kterých žije zhruba 340 milionů lidí. Používají ho i Kosovo a Černá Hora a na základě smluv s EU také Andorra, Monako, Vatikán a San Marino.
Česko se zavázalo euro přijmout
Zavést jednoho dne euro by s výjimkou Dánska měly všechny členské země Evropské unie, tedy včetně České republiky. Praha ale dává opakovaně najevo, že s tímto krokem nebude spěchat. Dánsko má takzvaný opt-out, což je trvalá výjimka z práva Evropské unie pro členský stát, a k eurozóně se připojit nemusí. Zatím je součástí mechanismu směnných kurzů ERM-2, ve kterém země musí před přijetím eura strávit nejméně dva roky.
Pro vstup do eurozóny musí země EU splnit takzvaná kritéria konvergence. Ta mimo jiné obnášejí deficit rozpočtu veřejných financí nižší než tři procenta hrubého domácího produktu (HDP), měnu země ve směnném mechanismu ERM-2 či veřejný dluh maximálně 60 procent HDP. Tato pravidla a postihy za jejich nedodržování stanoví Pakt stability a růstu z roku 1997.
Vzestupy a pády
Euro od svého zavedení jako významného projektu evropské integrace zažilo vzestupy a pády. Pravidla stanovená paktem stability většina zemí léta nedodržovala a místo vynucování disciplíny si státy rozšiřovaly možnosti, jak se sankcím vyhnout. I samotné udělení pokuty bylo tak zdlouhavým procesem, že ještě nikdy nebyla udělena, a to přesto, že pravidla porušuje řada zemí EU.
V důsledku světové finanční krize byla EU v roce 2012 nucena pravidla zpřísnit – přijetím takzvaného Paktu rozpočtové kázně nazývaného též fiskální pakt. Jde o mezivládní dohodu platnou pro země eurozóny. Přistoupit k ní mohou i další země EU, jež ji budou muset dodržovat až s přijetím eura. Učinilo tak i Česko.
Světová finanční krize donutila pět zemí EMU požádat Unii o finanční pomoc. Jako první tak učinilo na jaře 2010 Řecko, jež se přitom do eurozóny dostalo díky zfalšovaným statistikám. Později o pomoc požádalo Irsko, Portugalsko, Španělsko a Kypr. Jako poslední opustilo záchranný program loni v srpnu Řecko.
Měnová unie dokonce v době rozsáhlé dluhové krize v letech 2011 až 2015 čelila spekulacím, že se rozpadne. Tehdejší šéf ECB Mario Draghi ale pomohl ukončit turbulence na trhu svým prohlášením z 26. července 2012, že „udělá vše, co bude potřeba“, aby euro ochránil. ECB po tomto slibu přišla s nabídkou odkupu vládních dluhů zemí, které bojovaly s nadměrnými náklady na půjčky.
Kvůli finanční krizi EU zřídila několik překlenovacích fondů, jako jsou například Evropský fond finanční stability (EFSF) a Evropský stabilizační mechanismus (ESM). EFSF měl pomáhal chránit členy eurozóny před finanční nestabilitou, zejména před dluhovou krizí, a to tak, že zemím s problémy poskytoval finanční výpomoc. V roce 2012 byl nahrazen ESM, který je mezivládní organizací, jejímž smyslem je v případě nutnosti poskytnout pomoc zemím eurozóny, jež se dostanou do finančních problémů.
Covidová krize
Výročí zavedení eura přichází v době, kdy se členské země potýkají s dopady pandemie covidu-19 na ekonomiku a EU vytváří novou úroveň finanční spolupráce, která má pomoci k oživení ekonomiky.
Státy se shodly, že z krizového fondu ESM budou moci především na výdaje spojené se zdravotní péčí čerpat úvěry celkem za 240 miliard eur (6,7 bilionu korun). V roce 2020 se státy eurozóny po několikaletém vyjednávání shodly na jeho reformě.
Fond má nově od roku 2022 sloužit také jako pojistka pro krajní případy záchrany bank. Dohodu musí letos stvrdit parlamenty zemí platících eurem. ESM bude na základě reformy sloužit i jako krajní pojistka pro takzvaný Jednotný fond pro řešení krizí (SRF), který pomáhá při restrukturalizaci bank, jež se dostanou do problémů, a má předcházet závažnějším dopadům jejich případných krachů na ekonomiku.
ECB zavedla program nákupů dluhopisů v hodnotě 1,85 bilionu eur (téměř 46 bilionů korun), jehož cílem je udržet nízké výpůjční náklady pro podniky, aby mohly překonat nejhorší období pandemie. EU také začala budovat v reakci na krizi bankovní unii, jejímž pilířem je soubor jednotných pravidel pro fungování bank.
Eurobankovky dostanou novou podobu
Podle údajů z letošního srpna bylo v oběhu celkem 27,4 miliardy eurobankovek v celkové hodnotě 1,5 bilionu eur. Nejvíce používanou bankovkou je ta v hodnotě 50 eur, kterých je v oběhu 13 miliard.
Design bankovek vychází z různých architektonických stylů, které se v minulosti v Evropě objevily a poznamenaly její kulturu. Okna a portály na přední straně jsou symbolem evropského ducha otevřenosti a spolupráce. Mosty na zadní straně symbolizují komunikaci mezi obyvateli Evropy a mezi Evropou a zbytkem světa.
Banka plánuje změnit design bankovek, závěrečné rozhodnutí o novém vzhledu by mělo padnout v roce 2024. Původní design s okny, portály a mosty z různých období, které nepředstavují žádné konkrétní místo ani památku, od zavedení zažil jen drobnou aktualizaci.
V případě mincí je jich v oběhu téměř 140 miliard v celkové hodnotě více než 31 miliard eur. Euromince mají společnou a národní stranu. Vzhled národní strany si určují země, které minci vydaly. Na společné straně je pak vyobrazena EU nebo Evropa a symbolizuje jednotu EU.
Název euro byl schválen na zasedání Evropské rady v roce 1995 v rámci příprav na zavedení jednotné měny. Symbol eura je inspirován řeckým písmenem epsilon, které odkazuje na kolébku evropské civilizace. Je také zkratkou prvního písmene slova Evropa. Dvě rovnoběžné čáry procházející symbolem znamenají stabilitu.
