Koaliční strany se dohodly na podobě kurzarbeitu. Vláda by měla návrh novely s kurzarbeitovými pravidly schválit ve středu večer, oznámila na Twitteru ministryně práce Jana Maláčová (ČSSD). Uvedla, že by stát měl podle dohody pracovníkům se zkrácenou prací za neodpracované hodiny platit 70 procent čistého, a to nejvýš do celostátní průměrné mzdy. Firmy by hradily nižší odvody.
Podle plánu by se měl dlouhodobý kurzarbeit zavést od listopadu. Navázal by tak na dočasný program Antivirus s příspěvky na mzdy pro firmy, na které dopadla nařízená omezení a koronavirová krize.
Kurzarbeit představuje zkrácenou pracovní dobu při ekonomických či jiných potížích. Firma platí zaměstnancům za odpracované hodiny, stát jim pak poskytuje část mzdy za neodpracovaný čas.
„Dohoda ke kurzarbeitu je upečená, takže dnes (ve středu) večer návrh schválíme na vládě a může odejít do sněmovny. Věřím, že i ve sněmovně to půjde hladce a kurzarbeit od listopadu naváže na končící Antivirus,“ uvedla Maláčová. Kompromis označila za výhru.
Pravidla kurzarbeitu upravuje novela o zaměstnanosti. Výsledný návrh zatím k dispozici není. Spory se dosud vedly o výši náhrady od státu pro pracovníka, o odvody firem, o vzdělávání zaměstnanců či o spouštění kurzarbeitu.
Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) nechtěla dohodnuté nastavení komentovat. Novinářům řekla, že tweet Maláčové s oznámením dohody jí nepřipadá vhodný. „Mně to připadá neseriózní. Vláda bude jednat večer. Hledáme tu dohodu… prostě máme nějakou rámcovou dohodu,“ uvedla Schillerová. Pokud podle ní ministerstvo práce novelu připraví podle dohodnutých parametrů, vláda ji „s největší pravděpodobností“ večer přijme.
Maláčová sdělila, že zaměstnanec by měl od státu dostávat 70 procent čistého. S takovou náhradou v prvních měsících zkrácené práce počítala i původní verze novely. Tento podíl podporovali také komunisté. Částka by se vyplácela do průměrné mzdy. Podle návrhu to byl původně 1,5násobek celostátního průměrného výdělku. Původně se počítalo také s tím, že by pracovníci mohli mít zvýšenou náhradu, pokud by se ve volném čase školili. Tento bod z návrhu vypadl.
Podle Maláčové je shoda na tom, že by kurzarbeit mohl být až na čtyři z pěti pracovních dnů. Firma v potížích by tak mohla pracovní dobu zkrátit na pětinu. Původně měly firmy doplácet jen zdravotní pojištění. V pozdějších návrzích byly i sociální odvody z celého pracovníkova výdělku. Podle ministryně práce by mělo být odváděné sociální pojištění snížené.
Zatím není jasné, jak dlouho by stát náhrady za „nepráci“ lidem vyplácel. Podle původního návrhu to mělo být až devět měsíců, podle dalších verzí pak až rok. V novele se také měnilo to, kdy by se měl kurzarbeit začít využívat. Poslední dostupná předloha počítala s tím, že by ho vždy spouštěla jen vláda a délku podpory, její výši či region a odvětví by upravovala v nařízení. Výsledek dohody není známý.
Kolik by stál kurzarbeit, není zatím také zřejmé. Ministerstvo práce už dřív uvedlo, že pokud by mělo zkrácenou práci 150 tisíc zaměstnanců, měsíčně by to vyšlo maximálně na 2,1 miliardy. Kdyby na kurzarbeitu bylo 15 tisíc zaměstnanců, výdaje by činily nejvýš 210 milionů měsíčně. Autoři ale vycházeli z 1,5násobku průměrné mzdy.
