Spotřeba alkoholu v Česku od roku 2008 mírně klesla. Za průměrnou mzdu si přitom Češi koupí o 80 piv víc

Česko podle různých mezinárodních srovnání zůstává na předních příčkách ve spotřebě alkoholu. Mezi roky 2008 až 2017 však spotřeba čistého lihu klesla o téměř šest procent. Vyplývá to ze studie Centra ekonomických a tržních analýz (CETA). Ministerstvo zdravotnictví dál považuje vysokou spotřebu alkoholu v Česku za problém a zvažuje některá regulační opatření. CETA ovšem varuje, že je s případnými regulacemi a omezeními prodeje či reklamy nakládat opatrně. Můžou prý napáchat víc škody než užitku.

Podle Českého statistického úřadu poklesl objem konzumovaného alkoholu, tedy spotřeba čistého lihu, mezi roky 2008 a 2017 o 5,77 procenta. „Studií, které možné regulace zkoumají, je hodně. V zahraničí regulace nefunguje stoprocentně. Jsou země, kde přinesla víc špatného než užitku. Je potřeba se proto bavit o přesných parametrech a jejich zacílení na konkrétní skupiny,“ uvedl ředitel výzkumu CETA Aleš Rod.

Studie podle autorů nevznikla za finančního přispění žádného výrobce alkoholu, kromě veřejného ji ale konzultovali i se soukromým sektorem.

Dostupnost alkoholu se podle CETA v posledních letech zásadně nezměnila. V roce 2008 bylo možné si za průměrnou mzdu koupit 114 litrů tuzemského rumu nebo 2516 lahvových piv. V roce 2017 to bylo o dva litry méně rumu, ale o 80 piv více.

K omezení nadměrného pití alkoholických nápojů a popíjení mladistvých by v Česku podle odborníků nejúčinněji vedlo regulování reklamy a zvýšení daní na alkohol.

Sněmovna letos v červenci schválila zvýšení daně na tvrdý alkohol, tabák a hazard. Na klasické víno je spotřební daň nulová, u piva se liší podle velikosti pivovaru, je ale nižší než u tvrdého alkoholu.

Brífink CETA ke spotřebě alkoholu v Česku (zdroj: ČT24)

Česko patří k zemím s nejvyšší spotřebou alkoholu na obyvatele. Podle poslední vládní zprávy o užívání drog denně popíjí kolem 600 tisíc Čechů a Češek, z toho asi 100 tisíc nadměrně.

Nadměrné pití tak ČR ročně vyjde na zhruba 56,5 miliardy korun, jednak kvůli ztrátě produktivity a pak také kvůli léčbě či kvůli kriminalitě, invaliditě a předčasným úmrtím. Odpovídá to asi 1,2 procenta hrubého domácího produktu (HDP).