Praha - Novou kličku, jak uniknout kontrolám a pozornosti médií, našli pořadatelé předváděcích akcí. Tzv. „šmejdi“ začali vozit lidi na zájezdy do ciziny - nejčastěji do zemí mimo Evropskou unii. Využívají faktu, že tamní právo na ochranu spotřebitele je jiné než v tuzemsku.
Manželé Šimůnkovi dostali dovolenou v Turecku jako dárek k 50. výročí svatby. Z poznávacího zájezdu do továrny koberců si ale místo krásných vzpomínek přivezli jen dluhy za koberec. „Drželi nás v kanceláři a nechtěli nás pustit, dokud to nepodepíšeme,“ říká paní Šimůnková.
Za půlmetrový koberec chtěl prodejce původně 215 tisíc, nakonec slevil víc než polovinu. Pod nátlakem paní Šimůnková smlouvu podepsala a zaplatila zálohu ve výši 2 500 korun. Zbytek, tedy více než 80 tisíc, měla zaplatit po příjezdu z dovolené. Po návratu se rozhodla od smlouvy odstoupit. Věc předala právníkovi, který ji řeší dodnes.
Podle organizací na ochranu spotřebitelů takových případů přibývá. „Nejčastěji se jedná o turecké koberce, případně o šperky, které, jak se následně ukáže, mají nižší hodnotu, než prodávající deklaroval,“ vyjmenoval Tomáš Večl z Evropského spotřebitelského centra.
Prodejci využívají neznalosti prostředí i jazykové bariéry. Podle Asociace cestovních kanceláří by si lidé měli dávat pozor na to, kdo výlet pořádá a kdo je za něj zodpovědný. Opatrnost je na místě při podpisu jakékoliv smlouvy. „Je potřeba dávat si pozor na to, co je ve smlouvě, co je tam malým písmem, co je na zadní straně,“ varuje mluvčí České obchodní inspekce Denis Gaidoš.
V každé zemi ale platí jiná pravidla. Třeba v Turecku má klient možnost odstoupit od smlouvy do sedmi dnů od jejího podepsání. Pokud se ale smlouva o odstupování vůbec nezmiňuje, může vypovědět bez omezení.
