David Marek
„Průběžně financovaný systém má tři základní parametry: index závislosti (poměr důchodců a pracujících), náhradový poměr (poměr průměrného důchodu a mzdy) a sazbu důchodového pojištění. Když si zafixujeme jeden, logicky vyplývá vztah mezi zbylými dvěma, chceme-li mít důchodové finance vyrovnané.“
Chuť na druhý pokus o důchodovou reformu se neočekává
Možností prý je dolaďování průběžně financovaného systému. Mohla by se zvýšit sazba důchodového pojištění, čímž by se ale zvyšovaly náklady na práci a ztrácela se konkurenceschopnost, nebo by mohlo dojít ke snížení důchodů v poměru ke mzdám. Snižovala by se tak ale relativní životní úroveň důchodců a prohluboval skok v životní úrovni při přechodu z pracovního života do penze.
„Nebo se můžeme pokusit alespoň částečně snížit závislost důchodového systému na demografii, mírně snížit průběžné financování a místo toho si šetřit na vlastní penze,“ doplnil Marek. Po nepovedeném prvním pokusu o penzijní reformu se ale obává toho, že „chuť na druhý pokus hned tak nepřijde“.
Bez důchodové reformy se mohou měnit jedině parametry systému
Po kolapsu důchodové reformy podle Markéty Šichtařové z Next Finance nezbývá než měnit parametry důchodového systému. Současné rozhodnutí tak považuje za očekávatelnou změnu. „Předpokládám, že tvrzení o 65leté hranici je vlastně jen ,proklamace', protože hranice se bude ještě mnohokrát přezkoumávat a dále upravovat,“ řekla.
„Jediné, co nyní lze s důchodovým systémem dělat, je změna jeho parametrů. Tedy zjednodušeně řečeno navyšovat odvody, snižovat důchody nebo posouvat věk pro odchod do důchodu.“
Markéta Šichtařová
Podle hlavního ekonoma UniCredit Pavla Sobíška není ale možné pouze zastropovat věk odchodu do důchodu, aniž by se pohnulo s dalšími parametry průběžného důchodového systému. „V případě snížení věkového limitu začne hrát pro větší počet lidí roli limit odpracovaných let, který když bude nedostatečný, je stejně bude nutit zůstat v pracovním procesu déle," upozornil Sobíšek.
Čtvrt života v penzi, dřív by teoreticky odcházeli muži
„Pokud bychom chtěli striktně dodržet požadavek, že život na penzi bude čtvrtinou celé délky života, dostali bychom se k zajímavému paradoxu: muži by chodili do penze dříve než ženy,“ zmínil Marek. Podle posledních úmrtnostních tabulek má totiž vycházet hranice důchodového věku pro muže na 59 let. Mužům tohoto věku průměrně zbývá 19 let a 9 měsíců, tedy čtvrtina jejich života.
„Ženy se dožívají vyššího věku, proto by měly odcházet do penze později, pokud se budeme držet uvedeného požadavku a nezohledníme děti. Pracovní život by měly ukončit v 63 letech a v penzi průměrně stráví 20 let a 11 měsíců,“ dodal s tím, že řešením bude kompromis – „bezpohlavní průměr, jinými slovy gentlemanské gesto několika obětovaných let života“.
Sobíšek každopádně míní, že heslo „důchody v 65 letech“ nepředstavuje snahu řešit dlouhodobý problém nerovnováhy v penzijním systému. „Omezit se jen na nic neřešící heslo bych vnímal jako populistický krok před blížícími se volbami,“ dodal.
Mezi opozičními politiky se názory na koaliční návrh různí. Zatímco KSČM by věk odchodu do důchodu spíš ještě snížila, pravicová opozice upozorňuje, že se lidé dožívají vyššího věku. Ministerstvo hájí změnu i tím, že evropské státy mají ve většině případů stanovený věk odchodu do důchodu na 65 let.