Federální Ústavní soud sice fungoval jen krátce před rozpadem Československa, položil však základy a předurčil hodnotové zaměření pozdějšího Ústavního soudu České republiky. Politici věnovali jeho vzniku jen omezenou pozornost, nejspíš si tehdy mnozí ani neuvědomovali, jak velké kompetence soud má, že například může rušit jimi přijaté zákony. ČTK to v rozhovoru řekl nynější předseda Ústavního soudu ČR Pavel Rychetský. Na začátku 90. let byl místopředsedou federální vlády.
Ústavní soud ČSFR volně navazoval na prvorepublikovou tradici ústavního soudnictví, měl však širší kompetence. Kromě přezkoumávání souladu právních norem s ústavním pořádkem se stal také vrcholným orgánem ochrany lidských práv a svobod. „Inspirovali jsme se do značné míry kompetencemi a postavením spolkového německého ústavního soudu, což jsou gigantické kompetence,“ uvedl Rychetský.
S existencí ústavního soudnictví počítala i předlistopadová ústava, komunistická totalitní moc však soud nikdy nezřídila. Po pádu totality bylo podle Rychetského nutné připravit novou zákonnou úpravu. Spíše než ústavním soudnictvím se však tehdy politici zabývali vymezováním kompetencí mezi federací a republikovými vládami.
„Dá se říci, že se o ústavní soudnictví moc nezajímali. Bylo to spíše předmětem zájmu právníků, politici nám nekladli žádné překážky,“ zavzpomínal Rychetský.
Nakonec vznikl dvanáctičlenný soudcovský sbor s rovnocenným zastoupením Čechů a Slováků. Zároveň se podle Rychetského podařilo dobře „namíchat“ v sestavě soudu odborníky z praxe a dosavadní poslance-právníky. Rychetský zdůraznil zásluhy předsedy federálního soudu Ernesta Valka, vyzdvihl také roli místopředsedy Vlastimila Ševčíka, soudců Zdeňka Kesslera nebo Jiřího Malenovského.
Sám Rychetský prý tehdy ještě o kandidatuře na ústavního soudce neuvažoval. „Cítil jsem své poslání především v oblasti transformace právního řádu,“ uvedl. Za úspěch pokládá to, že se pro nový soud podařilo získat zemskou sněmovnu v Joštově ulici, jednu z významných historických památek v Brně, kterou ústavní soudci se svým aparátem využívají dosud. Zastánci moravské samosprávy by tehdy v budově raději viděli obnovený zemský sněm, který však nevznikl.
Rozpadu Československa tehdejší Ústavní soud zabránit nemohl, neobdržel podnět
Když se Rychetský jako místopředseda vlády 3. února 1992 v Brně účastnil slavnostního zahájení činnosti Ústavního soudu ČSFR, vyjádřil podle dobové zprávy ČTK naději, že by soud mohl ústavní cestou předcházet možným konfliktům a krizím, vyplývajícím například z jednání o státoprávním uspořádání. Rozpadu Československa, který přišel na konci téhož roku, ale soud zabránit nedokázal a nemohl. Nedostal ani potřebný podnět, aby mohl k rozdělení federace vyjádřit své stanovisko.
„Historie je prostě taková, že některé základní změny, a nemusí to být zrovna revoluce, se nedějí podle právních předpisů, ale podle většinové politické vůle, která se nějak formuje. Tenkrát byla taková politická vůle, především u slovenské části federace,“ uvedl Rychetský. Nekonalo se ani referendum o rozdělení Československa.
„Můj dnešní názor je, že tenkrát by se patrně většina v obou částech společného státu vyjádřila proti rozdělení. Ale dříve nebo později by k tomu rozdělení nakonec stejně došlo,“ řekl Rychetský.
Po rozpadu federace navázal na činnost československého Ústavního soudu ten český, jehož předsedou se stal Zdeněk Kessler. Z federální sestavy pokračovali také Vojen Güttler a Vlastimil Ševčík s Antonínem Procházkou. Rychetský vyměnil politiku za talár ústavního soudce až v roce 2003.
