Ústavní soud slaví 25 let. Rozhodoval velké kauzy i malé spory

Ústavní soud vznikl o půl roku později než samostatná Česká republika, v červenci 1993. Stalo se tak měsíc poté, co Poslanecká sněmovna schválila zákon o Ústavním soudu. První dvanáctku soudců jmenoval tehdejší prezident Václav Havel: „Do života tím vstupuje další z důležitých institucí právního státu. Instituce, která je v demokratickém systému nejen nutná a užitečná, ale která je od něho dokonce neodmyslitelná,“ prohlásil tehdy prezident. 

Mezi jmenovanými soudci byla i Iva Brožová, která později stanula v čele Nejvyššího soudu. „Dostala jsem se na samotný vrchol té soudcovské pyramidy, ale hlavně mi byla dána důvěra v posttotalitním státě. Že ta lidská práva, která byla 40 let pošlapávána, najednou budou, a mnou, chráněna,“ svěřila se Brožová.

Hned na prvním veřejném zasedání spolu s ostatními napravovala křivdy komunistického režimu. Restitucemi nebo rehabilitací nespravedlivě trestaných se ale soudci zabývají dodnes. K dnešnímu dni vyřešili desítky tisíc případů.

Ne vždy je ale rozhodnutí jasné, často se musí přiklonit na stranu jedné ze dvou ústavních hodnot a nakreslit mezi nimi hranici. Do sporu se může dostat například svoboda projevu a ochrana lidské důstojnosti.

Vysoká politika i lidské nespravedlnosti

V minulosti výroky Ústavního soudu zásadně ovlivňovaly celou českou společnost a politiku. ÚS například zrušil podstatnou část změn ve volebních zákonech, kterou v časech opoziční smlouvy společně prosadili Zemanova ČSSD a Klausova ODS. Změny měly nahrávat velkým stranám. 

V dalším ostře sledovaném verdiktu zrušil Ústavní soud předčasné volby, na kterých se shodla sněmovna a prezident Klaus už vypsal jejich termín. Vyhověl tak stížnosti poslance Miloslava Melčáka, který napadl zákon o zkrácení volebního období sněmovny. Volby se nakonec konaly až v řádném termínu. 

Velké emoce vzbudily také verdikty, ve kterých odmítl Ústavní soud zrušit církevní restituce nebo když odmítl zrušit velkou část protikuřáckého zákona.  

Ústavní soud ovlivňuje i životy obyčejných lidí. Mezi nimi i 24letého Davida diagnostikovaného s dětským autismem, který se projevuje závažnými poruchami chování. Osmdesátiletá babička už se o něj starat nemohla a v odborných ústavech pro něj nebylo místo. Zastání se dočkal až v brněnské Joštově ulici. 

„Každý člověk – i se speciálním a vážným zdravotním postižením – má právo na adekvátní sociální službu,“ prohlásila v únoru soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková. Pro Davidovu rodinu, ale i pro další, kteří se o autisty starají, to byla slova naděje. Stejně jako ve stovkách dalších příběhů plných nespravedlnosti.

Podle předsedy ÚS Pavla Rychetského by se měl změnit způsob sestavování Ústavního soudu. Jinak totiž hrozí riziko „vyprázdnění“ a paralýzy soudu po vypršení funkčního období jeho členů. 

Řešením by mohla být inspirace v Německu. „Ustanovení německé, že mandát je sice časově omezen, ale současně nesmí dojít k uvolnění místa bez náhrady, je myslím velice racionální,“ uvedl Rychetský.

Během čtvrt století svého působení se i přes tato slabá místa stal český Ústavní soud mezinárodně uznávanou institucí. Za dva roky bude v Praze hostit Konference evropských ústavních soudů. Řešit se na ní bude palčivý problém – posilování autoritářů a krize liberální demokracie obecně.

Ústavní soud sídlí v paláci v brněnské Joštově ulici. Tam už za Rakouska-Uherska sídlil Moravský zemský sněm. Budova už proto několik let prochází rekonstrukcí. Opravy by měly stavbu co nejvíce přiblížit původnímu vzhledu ze 70. let 19. století, kdy zde moravští zákonodárci přijímali zákony pod rakouskou korunou.