Městský soud v Praze zrušil k prvnímu listopadu část opatření ministerstva zdravotnictví, podle kterého se lidé po návratu ze zemí s vysokou mírou rizika nákazy musí do doby, než budou mít negativní výsledek PCR testu, podrobit samoizolaci. Rozsudek soud zveřejnil na úřední desce.
Soud zrušil s odkladem povinnost samoizolace po návratu ze zemí s vysokou mírou rizika nákazy
Aktuálně musí lidé podle současného opatření podstoupit test nejdříve pátý a nejpozději 14. den po příjezdu, po návratu musí být po celou dobu v samoizolaci až do výsledku testu.
Soud v rozhodnutí uvedl, že je třeba ministerstvu poskytnout časový prostor, aby mohlo opatření upravit tak, aby nedocházelo k omezování základních lidských práv a svobod.
„Zároveň však soud musel přihlížet i k tomu, že institut samoizolace představuje zcela zásadní zásah do svobody pohybu, která je zaručena Listinou základních lidských práv a svobod, který nelze bez řádného zákonného podkladu tolerovat. Z těchto důvodů soud okamžik zrušení předmětných ustanovení posunul až na den 1. listopadu 2021 od 00:00 hodin,“ uzavřel soud.
Žalobkyně se obrátila na soud s návrhem na zrušení části opatření ministerstva zdravotnictví s tím, že institut samoizolace český právní řád nezná. Podle ní se samoizolace blíží trestu domácího vězení, který lze uložit pouze za spáchání trestného činu. Zákon o veřejném zdraví zná pouze termíny izolace a karantény, uvedl server Česká justice.
Institut samoizolace jako zásadní zásah do svobody pohybu
Soud v rozhodnutí potvrdil, že zákon o veřejném zdraví, na jehož základě bylo ochranné opatření vydáno, skutečně nezná institut samoizolace. Povinnost navíc ministerstvo uložilo v ochranném opatření, což je opatření obecné povahy, a ne rozhodnutí či právní předpis. Zavedením tohoto institutu pak resort podle soudu překročil meze své působnosti při vydávání opatření obecné povahy, a to bez zákonného zmocnění.
„Je nepochybné, že institut samoizolace, jak jej definuje napadené ochranné opatření, představuje zcela zásadní zásah do svobody pohybu, když se jedná o omezení volného pohybu na nezbytně nutné minimum, a to nikoliv na krátkou chvíli (přinejmenším pět dnů),“ uvedl mimo jiné v odůvodnění rozhodnutí soud. Ten nevylučuje možnost omezení základních práv a svobod opatřeními obecné povahy. Primární povinnost, která je adresátům těchto opatření ukládána, ale musí mít zákonný základ.
U institutů izolace a karantény je podle soudu jiná situace, zákon s nimi operuje a definuje jejich účel, tedy izolaci nakažené osoby, případně zdravého člověka, který byl v kontaktu s nakaženým. Samoizolaci ale podle soudu nelze k těmto institutům připodobnit, protože jde o preventivní opatření u kterého nezáleží na tom, zda byl člověk vystaven rizikovému kontaktu.
Soud se také zabýval návrhem na vyjmutí Řecka ze seznamu zemí s vysokým rizikem nákazy, v této části však žalobu odmítl.
