Žebříčky sestavila organizace na základě dat Integrovaného registru znečišťování (IRZ). Data za loňský rok poskytlo více než dvanáct stovek provozů.
Spolana v Neratovicích žebříček nejvíc znečišťujících podniků vede už posedmé v řadě. Hlavním důvodem je podle zprávy ekologické organizace vypouštění karcinogenů při výrobě PVC a dalších surovin během výroby plastů. „Šlo o druhé nejvyšší množství zaznamenané v sedmnáctileté historii IRZ,“ uvedla Arnika.
Podle Pavla Kaidla, mluvčího skupiny Orlen Unipetrol, do níž Spolana spadá, ale výroba podléhá přísné kontrole a splňuje veškeré normy. „Spolana je jediným výrobcem kaprolaktamu v České republice, což se logicky vzhledem k charakteru používaných surovin a chemických látek odráží na jejím postavení v daném žebříčku,“ tvrdí.
Mezi celkově největší znečišťovatele v Česku patří hlavně průmyslové firmy z Vysočiny a Moravskoslezského, Středočeského a Ústeckého kraje. Arnika ale vyzývá i k přísnější kontrole v dalších krajích – ve firmě MEA Metal Applications z Plzně dokonce vzrostly emise styrenu a formaldehydu o dvanáct tun.
Vzrostlo vodní znečištění
Zveřejněná data také ukazují, že během loňska se zvedlo množství látek nebezpečných pro vodní organismy. Může za to nárůst zinku a jeho sloučenin z čistíren odpadních vod v Praze a Otrokovicích. Organizace upozorňuje i na znečištění kvůli těžkým kovům z huti Liberty v Ostravě.
Na znečištění vod se ale podle Arniky významně podílejí i kyanidy, které loni způsobily ekologickou katastrofu na řece Bečvě. Nejvíce jich vypustila čistírna odpadních vod v Ostravě, Deza z koncernu Agrofert je na čtvrtém místě.
V souvislosti s havárií na Bečvě policie obvinila společnost Energoaqua a jejího jednatele Oldřicha Havelku. Podnik je v žebříčku šestý. K havarijnímu úniku do Bečvy se však v hlášení do IRZ nikdo nepřiznal a není tedy započten.
Trvale pak podle dat klesají emise skleníkových plynů i těch způsobujících kyselé srážky, do ovzduší je nejvíce vypouštějí severočeské hnědouhelné elektrárny a hutní provozy v Moravskoslezském kraji. Meziročně se množství oxidu uhličitého snížilo o více než deset milionů tun na třiapadesát milionů.
