Ministrem zahraničí by se měl stát Jakub Kulhánek, jenž zatím pracuje jako náměstek na ministerstvu vnitra, oznámil po jednání vedení ČSSD její místopředseda Roman Onderka. Strana změnila nominaci, její předseda Jan Hamáček chtěl mít v čele diplomacie Lubomíra Zaorálka. Ten ale nechtěl opustit současnou funkci – je ministrem kultury.
Zaorálek zůstane na ministerstvu kultury, v čele diplomacie chce ČSSD Hamáčkova náměstka Kulhánka
„Na přání Luboše Zaorálka jsme se rozhodli ponechat ho ve funkci ministra kultury České republiky. Na pozici ministra zahraničí, která je nyní uvolněna a zatím ji po dobu jmenování nového ministra zastává první vicepremiér ČR Jan Hamáček, navrhneme Jakuba Kulhánka, stávajícího náměstka ministra vnitra,“ řekl Onderka po jednání grémia ČSSD.
Prezidenta republiky podle něj již sociální demokraté o změně nominanta na ministra zahraničí informovali. Hrad situaci momentálně komentovat nechce. Že by Miloš Zeman nechtěl Kulhánka jmenovat, se sociální demokraté neobávají, podrobnosti by s ním ale měl podle Onderky vyjednat předseda strany, který byl v úterý zdravotně indisponován.
Dosavadního ministra zahraničí Tomáše Petříčka (ČSSD) prezident odvolal v pondělí. Navrhl to premiér Andrej Babiš (ANO), jehož o odvolání šéfa diplomacie požádal Hamáček, proti němuž Petříček v minulém týdnu neúspěšně kandidoval na šéfa strany.
Lubomíra Zaorálka ČSSD původně nominovala kvůli jeho zkušenostem s řízením diplomacie – ministrem zahraničí byl mezi lety 2014 a 2017, řekl Onderka. Jakub Kulhánek coby alternativa má podle něj zkušenosti z ministerstev vnitra, obrany a již působil i v Černínském paláci. „Má vystudovaný Georgetown ve Washingtonu, vládne několika cizími jazyky a má prověrky na tajné, dokonce myslím i přísně tajné. Myslím si, že to bude adekvátní nástupce pana bývalého ministra Petříčka,“ podotkl.
ČSSD se podle Onderky neobává, že by byl Kulhánek pod vlivem Číny. V minulosti pracoval pro společnost CEFC Europe. Po jeho příchodu na ministerstvo vnitra na to upozornily Hospodářské noviny, jimi oslovení experti to vnímali jako bezpečnostní riziko. Jan Hamáček jej tehdy hájil mimo jiné odkazem na Kulhánkovu bezpečnostní prověrku.
Kulhánka téměř neznám, řekl předseda lidovců
Nominace Jakuba Kulhánka na ministra zahraničí překvapila některé opoziční politiky. Předseda KDU-ČSL Marian Jurečka přiznal, že je to jméno, které téměř neznal. Z toho, co se zatím o Kulhánkovi dozvěděl, není úplně nadšen. „Zaujala mě informace, že například neuspěl ve výběrovém řízení, kdy měl obhájit svoji pozici coby náměstek ministra zahraničí. Poté z postu odešel,“ řekl Jurečka v Událostech, komentářích.
Přesto šéf lidovců věří, že Kulhánek novou práci zvládne. „Je pro mě důležité (…), aby jeho práce na ministerstvu zahraničí byla úspěšná, hájil zájmy České republiky a uměl odolat atakům, které jsou dlouhodobě vedeny z Hradu vůči zahraniční politice ČR. Zahraniční politiku má definovat vláda a klíčovým hráčem je ministr zahraničí. Takže bych si přál, aby nebyl loutkou,“ uvedl.
Bývalý ministr pro lidská práva a reprezentant liberálního proudu ČSSD Jiří Dienstbier se domnívá, že hlavní Kulhánkovou kvalifikací pro funkci ministra je jeho blízkost šéfovi strany. „Jan Hamáček se obklopuje čistě sobě loajálními lidmi, kteří mají podobný nebo stejný názor na politickou strategii, na další postup ČSSD,“ podotkl.
K tomu, jak ČSSD ke Kulhánkově nominaci dospěla, je Marian Jurečka velice kritický. Hamáček podle něj chyboval, když se na výměně resortů předem nedomluvil s Lubomírem Zaorálkem. Nespokojen je i s tím, že obměnu nepozdržel premiér nebo prezident, když se ukázalo, že nový ministr zahraničí zatím není.
Podle Jiřího Dienstbiera ale bylo odvolání Tomáše Petříčka neodvratné. „Asi není tajemství, že napětí mezi Janem Hamáčkem a Tomášem Petříčkem trvalo delší dobu. Možná by Jan Hamáček, kdyby k tomu byla příležitost, provedl tuto změnu dříve,“ upozornil. I Dienstbier je však přesvědčen, že Hamáček si měl nejprve promluvit s Lubomírem Zaorálkem.
Umělce setrvání Zaorálka potěšilo
Umělci vesměs vítají, že Zaorálek nakonec zůstane ministrem kultury. „Jsem rád, že se do večera situace vyřešila, že ministr kultury, se kterým máme korektní vztahy, zůstal,“ řekl ředitel Národního divadla Jan Burian. Podotkl, že po necelých dvou letech patří již Lubomír Zaorálek k těm déle sloužícím ministrům kultury a že svým přístupem leckoho překvapil.
„Za necelé dva roky, co tam je, dělá výkon mandátu slušně, korektně, s empatií, naslouchá. V tomto smyslu bych řekl, že nás všechny příjemně potěšil,“ poznamenal Burian.
Rozhodnutí ponechat Zaorálka v čele resortu ocenil i houslista Pavel Šporcl, přestože ministra v minulosti veřejně kritizoval. Hudební producent David Gaydečka Zaorálkovo setrvání označil za nejlepší variantu.
Podle původního plánu sociálnědemokratického vedení měl po odchodu Zaorálka na ministerstvo zahraničí vést kulturu poslanec a starosta Náchoda Jan Birke. Ten ovšem uvedl, že se o práci na ministerstvu neucházel, ale byl požádán, aby se jí ujal jako krizový manažer do říjnových sněmovních voleb.
Vzhledem k tomu, že ministrem kultury zůstal Zaorálek, není podle Birkeho jeho pomoc v resortu potřeba. Dodal, že má spoustu práce v Náchodě i ve sněmovně, zmínil se například o zákonu o dostupném bydlení.
Ministr zahraničí (ČSSD) Jakub Kulhánek je dlouholetým spolupracovníkem špiček sociální demokracie – někdejšího předsedy Bohuslava Sobotky, po něm i nynějšího Jana Hamáčka – a působil v posledních sedmi letech na mnoha ministerstvech. V roce 2014 byl náměstkem ministra obrany, tehdy resort náležel ANO a vedl jej Martin Stropnický.
Od podzimu 2014 do jara 2016 byl náměstkem pro řízení bezpečnostní a multilaterální sekce ministerstva zahraničí, které tehdy řídil Lubomír Zaorálek (ČSSD). Mimo jiné byl v roce 2015 u vyjednávání o propuštění skupiny Čechů unesených v souvislosti s kauzou Alího Fajáda. Později se podílel na přípravě návštěvy tehdejšího premiéra Sobotky ve Spojených státech. Po nástupu Jana Hamáčka do funkce ministra vnitra se stal Kulhánek jeho náměstkem.
Před prací na ministerstvech byl absolvent Univerzity Karlovy a Georgetownské univerzity ve Washingtonu analytikem nevládní organizace Asociace pro mezinárodní otázky. Věnoval se postsovětskému regionu včetně vztahů Ruska s NATO a Evropskou unií. Spolupracoval také s čínskou společností CEFC Europe. Uvedl, že byl jejím externím konzultantem a věnoval se analýze investičních projektů a regulačnímu prostředí v Evropské unii.