Okresní soud ve Znojmě vyhověl žádosti Marka Dalíka o podmíněné propuštění. Rozhodnutí je pravomocné, nikdo se neodvolal. Čtyřiačtyřicetiletý Dalík proto v doprovodu obhájce odjel po poledni ze znojemské věznice. V ní si odpykával pětiletý trest za podvod při nákupu obrněných vozidel Pandur pro českou armádu. Za sebou má někdejší lobbista polovinu trestu. Žádost o podmíněné propuštění podal Dalík v první polovině září.
Dalík opustil v pondělí okolo 13. hodiny znojemskou věznici poté, co o jeho podmíněném propuštění rozhodl Okresní soud ve Znojmě.
„Splnil všechny zákonné podmínky, za této situace jsme vycházeli ze soudních návrhů,“ uvedl předseda senátu Miroslav Nahodil. Doplnil, že soud bude ověřovat chování odsouzeného, bude mít přehled o jeho životě, a pokud by nastaly problémy, bude rozhodovat o tom, zda se Dalík vrátí do cely.
Státní zástupkyně proti rozhodnutí soudu nepodala stížnost. V závěrečném návrhu uvedla, že odsouzený splnil zákonné podmínky pro propuštění a lze vyhovět jeho žádosti. Délku podmíněného trestu navrhla v rozmezí čtyři až pět let.
Dalíkův obhájce: Pobyt ve vězení byl pro něj stresující
„Nedopustil se žádných kázeňských přestupků, jeho chování bylo stabilně na vysoké úrovni po celou dobu výkonu trestu,“ uvedl v žádosti o propuštění Dalíkův advokát Martin Klimo s tím, že Dalík za své příkladné chování dokonce získával kázeňské odměny.
„Jsem si jist, že dosavadní výkon trestu příznivě ovlivnil jeho chování natolik, aby pokračoval v řádném způsobu života,“ doplnil obhájce. Dodal, že jeho klient také zaplatil uložený peněžitý trest, tedy čtyři miliony korun.
Podle psychologů jde v případě někdejšího lobbisty o kriminálně nenarušenou osobnost a riziko, že bude dál páchat kriminální činnost, je velmi nízké. Předpokládají také, že po opuštění věznice povede Dalík příkladný život. Z psychologického posudku vyplynulo i to, že výkon trestu je pro Dalíka traumatizujícím zážitkem. O velice stresujícím zážitku hovořil i jeho obhájce.
„Člověk je naprosto omezen, nemůže se stýkat se svými nejbližšími, nemůže pracovat, nemůže normálně žít. Je mezi lidmi, se kterými by se za jiných okolností nechtěl ani potkat, je to neuvěřitelná zkušenost,“ uvedl Dalík na dotaz soudce, co mu vadí na výkonu trestu.
Pět let za podvod
Ve vězení strávil Marek Dalík celkem více než dva a půl roku. Odsouzen byl za podvod v souvislosti s nákupem obrněných vozidel Pandur pro českou armádu.
S jejich pořízením souhlasila v roce 2003 vláda Vladimíra Špidly (ČSSD). O tři roky později, za vlády Jiřího Paroubka (ČSSD), podepsal smlouvu s rakouskou zbrojařskou firmou Steyr ministr obrany, tuto smlouvu ale vypověděla v roce 2007 vláda Mirka Topolánka (ODS). O novém nákupu rozhodla půl roku poté: česká armáda měla dostat 107 pandurů za 14 miliard korun, tedy zhruba polovinu původně plánovaných obrněnců za asi dvě třetiny původně dohodnuté ceny.
Do vyjednávání se měl podle policie zapojit i lobbista a Topolánkův poradce Dalík. Rakouská i česká protikorupční policie začaly případ prověřovat v roce 2010. Dalík měl podle médií požadovat od firmy úplatek 18 milionů eur, v přepočtu okolo půl miliardy korun, za to, že česká vláda nákup transportérů dokončí. To Dalík označil za nesmysl. Státní zástupce ho ale v květnu 2014 poslal před soud s tím, že se podle něj dopustil podvodu.
O necelé dva roky později padl nepravomocný trest: za korupci poslal soud Dalíka na pět let do vězení. U vrchního soudu sice lobbista dosáhl zmírnění trestu, do cely ale nastoupit musel. Za mřížemi strávil sedm měsíců, když do případu zasáhl Nejvyšší soud. Ten kvůli pochybnostem o právní kvalifikaci nařídil Dalíka okamžitě propustit.
Nakonec se ale bývalý premiérův poradce do věznice vrátit musel, na jeho vině trval pražský vrchní soud. Za podvod mu vyměřil pětiletý trest, kromě toho musel Dalík zaplatit 4 miliony korun. Za mřížemi znovu skončil v listopadu 2017.
Marek Dalík, někdejší poradce premiéra Mirka Topolánka, se v minulosti zapletl do několika kauz. Vlivný lobbista se v zákulisí české politiky pohybuje již od roku 1999, v té době se seznámil s Topolánkem.
V letech 2006 až 2009, kdy byl Topolánek premiérem, stál Dalík často po jeho boku, dokonce si koupil byt ve stejném domě. Podle médií měl výrazný podíl na Topolánkově politické strategii, zároveň však během jeho éry nebyl v ODS příliš populární. V době jeho angažmá v českém veřejném prostoru se novináři pozastavovali nad Dalíkovými vysokými příjmy.
Dalíkovo jméno se začalo v médiích více objevovat od srpna roku 2004 v souvislosti s kauzou údajného uplácení exposlance Unie svobody Zdeňka Kořistky. Ten tehdy obvinil Dalíka, že mu společně s Janem Večerkou nabízeli deset milionů korun, když nepodpoří vládu Stanislava Grosse (ČSSD). Policie obvinila oba lobbisty z podplácení, obvinění se ale neprokázalo, případ byl odložen.
Na přelomu let 2006 a 2007 se Dalík podílel na vyjednávání podpory Topolánkově koaliční vládě, kterou nakonec podpořili dva sociální demokraté Miloš Melčák a Michal Pohanka. Zapleten byl také v takzvané Toskánské kauze, která vznikla v létě 2009 po zveřejnění tajně pořízených fotografií z Topolánkovy dovolené v Itálii, kde byl zachycen ve společnosti lobbistů a podnikatelů.
V roce 2009 se Dalík údajně pokoušel jménem premiéra přesvědčit redaktora České televize, aby stáhl reportáž o policejním vyšetřování bývalého poslance ČSSD Petra Wolfa.
Odsouzen byl v souvislosti s nákupem Pandurů. Kontrakt v hodnotě 20,8 miliardy korun schválila v roce 2006 vláda Jiřího Paroubka (tehdy ČSSD). Koncem roku 2007 Topolánkův kabinet od zakázky ustoupil kvůli porušení smluvních podmínek ze strany dodavatele. O půl roku později ale rozhodl o nové zakázce, v níž Česko koupilo 107 transportérů za 14,4 miliardy korun.
Dalík původně dostal čtyři roky vězení za to, že si při neformální schůzce ohledně nákupu Pandurů řekl v roce 2007 o úplatek pro někoho z české vlády. Po zástupci firmy Steyr, která obrněné vozy dodávala, žádal podle trestního spisu půl miliardy korun. Tento rozsudek ale soud zrušil.
Po zásahu Nejvyššího soudu ovšem padl nový rozsudek, který Dalíkovi o rok přitížil. Soud dospěl k názoru, že podváděl, když se pokusil ze zbrojařů vylákat peníze. Uvedl je v omyl tím, že předstíral svůj vliv na ministry. Nejvyšší soud později odmítl Dalíkovo dovolání a Ústavní soud jeho ústavní stížnost.
