Ve věku 78 let zemřel někdejší český politik Jan Stráský, který byl posledním federálním předsedou československé vlády. Informaci přinesl Deník.cz a potvrdila ji řada zdrojů ze Stráského okolí. Bývalý ministr dopravy a zdravotnictví po odchodu z politiky stál v čele Národního parku Šumava a také byl předsedou Klubu českých turistů.
Zemřel Jan Stráský, poslední premiér federální vlády Československa
Podle informací ČTK Stráský zemřel v domově pro seniory v pražských Štěrboholích.
Václav Klaus na Stráského vzpomíná jako na blízkého přítele i politika, který se po listopadu 1989 významně zasloužil o transformaci země. „Byl to člověk, o kterém jsem opakovaně říkal, že kdybych měl s někým sám putovat na severní pól, vybral bych si jeho,“ komentoval Klaus.
Podle jeho slov se Stráským prožil mnohé. „Honza byl po celá desetiletí jedním z mých nejbližších přátel a kamarádů. Osud nás svedl dohromady do jedné kanceláře, když nás po roce 1968 vyhodili z našich zaměstnání,“ vzpomíná dále bývalý prezident.
Připomíná i chvíli, kdy se cesty dávných kamarádů a blízkých spolupracovníků rozešly. V roce 1997 patřil Stráský mezi členy ODS, kteří vyzvali Klause k odchodu z čela vlády. Později také vstoupil do Unie svobody. „Mrzí mne, že po takzvaném sarajevském atentátu odešel do tehdy se rodící Unie svobody. Ale dlouho tam nevydržel,“ napsal ve středu Klaus.
GALERIE
Jan Stráský
Někdejší ministr školství a financí Ivan Pilip ocenil jeho hluboké odborné znalosti, Stráský byl pro něj jeden z nejváženějších kolegů, s nimiž byl ve vládě i politice. Pro Český rozhlas se vyjádřil také Petr Pithart: „Jako vláda jsme se pořád scházeli, je to neuvěřitelné, ještě snad loni. Byl tam na vozíku, naposledy ho snad přivezl syn. Tak silné byly ty naše vztahy. A byla s ním skvělá řeč, měl to v hlavě srovnané,“ vzpomenul.
Stráského podíl na přechodu země k demokracii a kapitalismu ocenil i současný šéf ODS Petr Fiala. „Slušnost, která mu byla vlastní, dnes v politice tolik postrádáme,“ napsal na Twitter předseda TOP 09 Jiří Pospíšil. Na Stráského vzpomíná i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO), který připomněl, že zesnulý politik právě v čele resortu zdravotnictví prosadil zákon o veřejném zdravotním pojištění.
Režim se zhroutí, věřil Stráský
Jan Stráský se narodil 24. prosince 1940 v Plzni, kde také maturoval na obchodní akademii (1958), mezi roky 1963 a 1970 vystudoval filozofii a politickou ekonomii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Od 60. let až do roku 1990 pracoval ve Státní bance československé, nejprve v Plzni, později na centrále, ze které se na začátku normalizace musel přesunout na pobočku pro Prahu 1 ve stejné budově.
Bývalý člen komunistické strany – vystoupil z ní v roce 1969 – byl podle svých slov už koncem 80. let přesvědčen o tom, že se komunistický režim zhroutí. Po roce 1985 navázal Jan Stráský opatrné kontakty s disentem, chodil například na návštěvy k Petru Pithartovi, stýkal se ale také s lidmi z okruhu kolem Emanuela Mandlera a Bohumila Doležala. V říjnu 1988 byl Stráský dokonce zadržen a Státní bezpečnost u něj v bytě marně hledala protistátní letáky.
Listopad 1989 pak přinesl velkou příležitost nejen Stráského dobrému příteli Václavu Klausovi, kterému dokonce pomáhal s výběrem chalupy v jihočeských Prudicích, ale i jemu samotnému. S Klausem, který výrazně ovlivnil jeho kariéru, se Stráský potkal po roce 1968 v pobočce SBČS na Praze 1. „Dva roky jsme sdíleli kancelář. Byli jsme stejně staří, měli jsme podobné zájmy,“ vzpomínal Stráský na začátek 70. let, kdy se s budoucí výraznou postavou české polistopadové politiky seznámil.
60 minut
Jan Stráský byl u rozdělení Československa
Nešlo o kůrovce, šlo o možnou válku
Na jaře 1990 se Jan Stráský stal náměstkem generálního ředitele Komerční banky (v té době radil českému premiérovi Pithartovi), a v květnu 1991 se zapojil do vrcholné politiky, když byl jmenován místopředsedou české vlády. Vrcholné chvíle Stráského působení v politice pak přišly po volbách v červnu 1992.
Politik, vnímaný v té době i jako Klausův „muž na špinavou práci“, přijal v červenci 1992 roli premiéra Československa, toho úplně posledního. „Byl to těžký půlrok. To nešlo o kůrovce, to šlo o možnou válku, o občanské spory, o spory s Maďarskem, o spory s celou Evropou, která nevěřila, že se nám to podaří v klidu rozdělit. A přišlo velké ulehčení,“ komentoval Stráský své působení jako premiéra dělícího se státu. Po rezignaci Václava Havla navíc vykonával i část prezidentských pravomocí.
Po rozpadu Československa se bývalý federální premiér vrátil do české vlády, kde dostal na starosti ministerstvo dopravy. „(Antonín) Baudyš byl lepší střelec, takže si vybral obranu a já dopravu,“ popsal v nadsázce cestu do čela resortu, který vedl do října 1995, kdy jej premiér Klaus povolal „hasit problémy“ do čela ministerstva zdravotnictví. První ministr-nelékař ale stihl uvést do života jen malou část reformy, než spolu s celou vládou na přelomu let 1997 a 1998 skončil.
Turista a ředitel Šumavy
V roce 1997 patřil Stráský mezi ty členy ODS, kteří vyzvali Václava Klause k odchodu z čela vlády, a později také vstoupil do Unie svobody. Svou kariéru v politice ale v té době uzavřel a vyzkoušel si roli penzisty, aby se v lednu 2001 stal na šest let šéfem jihočeského krajského úřadu. Už konce 90. let se začal více angažovat ve vedení Klubu českých turistů, jehož byl od dubna 2006 osm let předsedou. Od února 2011 do června 2012 pak působil také jako ředitel Správy NP a CHKO Šumava.
Během roku a půl v čele šumavského národního parku čelil Stráský kritice ekologických aktivistů i části odborníků, zejména kvůli postoji k zásahům proti kůrovcové kalamitě. Vysloužil si dokonce od ekologického sdružení Děti země dvojí „ocenění“ – anticenu Ropák za největší protiekologický počin a Zelenou perlu za antiekologický výrok. Necelé dva roky poté, co odešel z čela šumavského parku, skončil Stráský také v čele Klubu českých turistů, jehož byl posléze čestným členem.
