Není tajemstvím, že na více věcí budeme mít se Zemanem odlišné názory, řekla pro ČT Čaputová

„Respektuji pana Zemana jako legitimně zvoleného prezidenta České republiky,“ uvedla den před svou návštěvou Prahy nová prezidentka Slovenské republiky Zuzana Čaputová. Historicky první žena v čele Slovenska poskytla ve středu exkluzivní rozhovor pořadu Interview ČT24. Prezidentku zpovídala moderátorka Světlana Witowská.

Video Interview ČT24
video

Exkluzivní rozhovor se Zuzanou Čaputovou

Už jste si zvykla na oslovení „paní prezidentko“?

Myslím, že jsem ještě stále v procesu. Zvykám si na to. Přiznám se, že když jsem to slyšela poprvé – od ochranky – tak mě trochu zamrazilo, protože pro mě je s tím v první řadě spojená silná emoce zodpovědnosti. To byla první asociace, kterou s tím mám spojenou, že „ano, to už je ono, je to tak vážné“. Takže ještě na to úplně zvyklá nejsem.

Jaké to bylo, když jste se v neděli ráno po inauguraci probudila a uvědomila jste si, že jste hlava státu?

Ten hlavní pocit uvědomění přišel po vítězství ve volbách, to bylo to první uvědomění si toho faktu. Dva a půl měsíce mezi volbami a inaugurací byly přípravnou fází, kdy se chystalo mnoho věcí, tvořili jsme tým poradců… Takže inaugurace byla významná ceremonie, která z právního hlediska učinila ten krok, že jsem se ujala mandátu. Ale to uvědomění – asi opět zopakuji, že nejsilnější emoce, která s tím byla a je spojená, je obrovský pocit zodpovědnosti.

Jak moc se změní život vašim dcerám? Protože vy nejste jenom prezidentka, ale jste také maminka.

Zatím to vnímám tak, že se to samozřejmě dotklo celé mé rodiny. Zejména předvolební část, respektive kampaň, která měla i své nepříjemné části – byli jsme samozřejmě předmětem útoků, což je bohužel součástí volební kampaně.

Teď to naštěstí vnímám tak, že dcery mají spíš pozitivní než negativní odezvy. Samozřejmě, že se k nim dostane i zpráva, která je nepříjemná či se jedná o bulvár, nebo jsou to různá konspirační média anebo jednotlivci, kteří jim napíší něco nepříjemného.

Ale v tom jejich bezprostředním okolí je to, myslím, spíše dobré. Doufám, že jsou na mě hrdé. Měla jsem velkou podporu právě u mladé generace – tam byla velká voličská základna. Když mám nějaké vystoupení v nějakém médiu, které je orientované především na mladou generaci, tak mi čtou zprávy od kamarádů a spolužáků. V tomto smyslu je to zatím v pořádku.

Radí vám třeba, co si máte vzít na sebe?

Ve fázi volební kampaně ještě ano. Jedné dceři je 18 let, druhé 15, takže už jsou velké a mají svůj názor na módu, takže ano, konzultujeme a konzultovaly jsme i tohle. Teď mám na tuto oblast odborníky a konzultuji to především s nimi.

Z čeho máte ve své prezidentské funkci největší obavy? Čeká vás pět let…

Velmi jsem zvědavá na dobu, která nás čeká. To je něco, co prezident úplně nemá ve své moci. Je spoluhráčem, spolutvůrcem toho prostředí.

Vývoj může být různý. Nemyslím tím jenom parlamentní volby a jejich výsledek. Mám na mysli i vývoj v širším evropském nebo světovém kontextu. To bude definovat témata, která budou důležitá a klíčová vnitropoliticky nebo v zahraniční politice. A z toho mám velký respekt, protože trendy jsou v rámci světa a Evropy různé.

Samozřejmě, že to, co je pro mě klíčové a důležité, jsou témata, se kterými jsem vstupovala, která považuji ve vnitřní nebo zahraniční politice pro současnou dobu a naši zemi za nejdůležitější. Tam se budu snažit toho udělat co nejvíc.

Také to ale nezáleží jenom na mně, protože prezidentské pravomoci jsou limitované. Nejsou bezvýznamné, ale jsou tam jisté limity, takže to, před čím mám největší respekt, je ustát všechny křižovatky, na kterých budu stát.

Věřím, že hodnotově jsem ukotvená a budu vědět, jak se správně rozhodnout. Situace ale můžou být velmi pestré.

Je něco, na co se opravdu těšíte?

Už v tuto chvíli mám obrovskou radost z týmu svých kolegů. Z týmu poradců, kteří jsou skvělými osobnostmi a odborníky. Zároveň se podařilo vybrat lidi, kteří jsou lidsky velmi konstruktivní, umí naslouchat, sebereflektovat svůj názor. Myslím, že tvůrčí atmosféra, kterou máme v týmu, je vynikající. Z toho mám upřímnou radost. Pro mě je lidský prvek i v práci velmi důležitý.

Těším se na to, co pro Slovensko můžeme udělat. Zejména v tématech, jako je životní prostředí, spravedlnost nebo sociální oblast. Každé z těchto oblastí jsem se určitou dobu ve své profesní minulosti věnovala. Takže z toho bych měla upřímnou radost, kdyby se nám podařily věci, o kterých jsem dlouho uvažovala, analyticky jsem na nich pracovala, že by pomohly Slovensku například vyladit systém. Bylo by skvělé, kdyby to vyšlo.

Už máte za sebou první střet s Robertem Ficem kvůli obsazení ústavního soudu. Co je podle vás ta úplně největší výzva, která vás čeká?

Těch výzev asi bude víc. Co považuji za důležité… budu osobní. Samozřejmě to budou různá odborná témata – jako jsem naznačila ty křižovatky, na kterých budu stát, které mě budou zkoušet z toho, abych udělala správné rozhodnutí.

Každé z rozhodnutí má svůj hodnotový rozměr – a to, co považuji za důležitou výzvu pro každého politika, je, aby neztratil sebe. Abych neztratila kompas, abych byla tou Zuzanou Čaputovou, která s ambicemi a s hodnotovým ukotvením a orientací do této funkce vstupovala. Abych zůstala sama sebou…

Jste nejmladší prezidentka a jste také žena. Jak moc se ženský pohled odrazí ve vašem pojetí prezidentství? Jste připravená na to, že politika je tvrdá hra, kde se možná nikdo nebude ohlížet na to, že jste žena?

Doufám, že ano, i když těžko říct. Tu roli, vždy, když prezident nastoupí, nikdy předtím nezkusil. Je to velmi specifická role.

Moje dosavadní právní praxe byla taková, že to nebyly případy, které byly jednoduché. Mnohokrát to byly velké výzvy, kdy na druhé straně byla silná státní moc nebo lidé, kteří se vyskytovali na mafiánských seznamech. Nějakým způsobem jsem se ocitla v kauzách, které byly velkou výzvou, které mě zkoušely i v otázkách odvahy a strachu, a nějakým způsobem se mi v nich podařilo obstát.

Je to vskutku tak, že výkon mandátu hned druhý den jako by začal tematickým sporem kolem jmenování soudců ústavního soudu. To, co mi celý můj profesní život pomáhá – a pomohlo mi to i v této situaci – je, že se nechci nechat vtáhnout do osobních sporů. Nedělala jsem to ani v kampani, pomáhá mi to, že na věci pohlížím věcně.

Jak jsem říkala i ve svém inauguračním projevu, nepřišla jsem vládnout, přišla jsem sloužit. Pomáhá mi se při každém problému podívat na věcnou stránku, na to schéma.

Například v případě už zmíněného jmenování soudců ústavního soudu, moje přesvědčení – jednak můj výklad ústavy, ale rovněž opora odborníků na ústavní právo – zní, že je tam nejprve jednoznačná povinnost parlamentu navolit dvojnásobný počet kandidátů a až potom nastupuje povinnost prezidenta jmenovat…

Takže u každého problému, dilematu, kterému budeme čelit, se budu pokoušet – možná je to i ten ženský příspěvek, který jste zmínila – vnést do veřejného života trochu nadhledu, klidu a věcný přístup.

Je něco, co vás dokáže opravdu naštvat? Protože vy působíte vyrovnaným dojmem. Neumím si vás představit, že se opravdu na někoho naštvete a vynadáte mu. Umíte to?

Ano, je to spíš výjimečné. Asi jsem klidnější člověk, ale jsou situace, které mnou velmi silně pohnou. To je například situace, kdy někdo ubližuje dětem. Nebo když je nerovnováha a neférovost natolik vychýlená, když někdo například z pozice moci či z pozice dospělého, síly nebo čehokoliv jedná diskriminačně nebo znevažujícím způsobem vůči někomu, kdo je evidentně slabší, tak tam se musím mnohokrát nadechnout, abych byla schopná věcného přístupu. A možná to je úplně přirozené, protože emoce hněvu je i energií, která nám může například pomoct velmi rychle a efektivně zasáhnout.

Když jsem se dívala na váš facebook, tak vy tam postupně představujete své nejbližší spolupracovníky. Většina z toho jsou muži. To je náhoda, nebo záměr?

Máme i ženy, ale ano, je tam víc mužů. Určitě to není záměr, spíš to vyšlo tak, že jsme oslovovali odborníky, se kterými jsem se už znala, měla jsem s nimi nějakou odbornou zkušenost nebo mi byli doporučeni. Určitě jsem chtěla okolo sebe mít i ženy, ale například v právní oblasti mám dlouholetou zkušenost s dvěma pány, které jsme vybrali jako poradce. Takže jsem šla po kritériu odbornosti a jsem velmi ráda, že v tom týmu jsou i ženy.

Vy jste ve svém prvním projevu po inauguraci řekla, že chcete být prezidentkou všech Slováků. Jak chcete přesvědčit ty, kteří vás nevolili, že jste tu i pro ně? Jak se dá nezklamat to očekávání, které ve vás vkládají vaši voliči? Protože jako prezidentka máte sice jisté pravomoci, ale jsou limitované a omezené. Jde to?

Já se obávám, že úplně ne, protože nedokážu ovládat očekávání a projekce jiných lidí. Ty jsou vždy v moci pouze toho konkrétního člověka. Já jsem se i v kampani snažila zreálňovat očekávání, paradoxně neslibovat víc, už jen v kontextu toho, že prezidentské pravomoci jsou limitované, a upozorňovat na to, že se budu snažit, co to jde, abych naplnila to, co považuji za důležité, ale jsem pouze jeden ze spoluhráčů toho celého dění. Pokud je třeba například přijmout systémovou změnu, tak se můžu snažit ji prosadit a s aktéry rozmlouvat, ale nemůžu přijímat zákony a podobně.

Takže jedna věc je ta očekávání v jistém smyslu zreálňovat – už i zkrátka proto, že jsem člověk, který zákonitě bude dělat chyby. Budu se jim samozřejmě snažit vyvarovat, ale je normální a lidské, že ne vždy bude můj krok pochopený, i když by byl ten nejlepší na světě. Takže tam ještě vzniká prostor mezi tím, jak je co provedené, jak je to interpretované a jak je to vnímané.

Pokud jde o voliče, kteří mě nevolili, a budování důvěry vůči nim – o kterou opravdu stojím – vnímám to jako proces. Vnímám to jako proces toho, že možná se po dobu výkonu mandátu konkrétními a reálnými kroky, reálným vystupováním, komunikací možná podaří navázat důvěru nebo vybudovat most důvěry.

Určitě nemám šanci přesvědčit lidi, kteří jsou s názorem na mě hotoví a vycházejí z informací, které s pravdou nemají nic společného. Tam ani nemám ambici, protože tito lidé nepřišli pozorovat a poznávat, ale přišli a mají nade mnou rovnou rozsudek. Tam energii vkládat nebudu.

Ale mnohdy u lidí, kteří například volili strany, které bych já nevolila, vím, že jejich hlas je častokrát hlasem z nouze. Umím porozumět tomu, že například část voličské základny extremistických stran je hlasem nespokojenosti s tím, jak to funguje. Je hlasem nouze a vůči tomu umím být empatická. Možná se s těmi lidmi umím shodnout na diagnóze společnosti anebo diagnóze problémů…

Diagnóza společnosti mě zajímá. Je dnes Slovensko mafiánský stát?

Takový pojem bych nepoužila a dovolím si to tvrdit i s tím, že jsem se kauzám, které se týkají únosu státu, profesně věnovala, i ve spolupráci s Jánem Kuciakem a jinými investigativními novináři. Myslím si, že tu jsou prvky, které vzbuzují vážné podezření z propojení mezi vysoko postavenými politiky a lidmi z mafiánských seznamů. Známé jsou publikované SMS a kontakty mezi některými představiteli mafie a lidmi ve vysokých pozicích a funkcích.

Zároveň tím, že jsem jako advokátka pracovala v justičním systému, tak vím, že naše soudnictví je funkční. Prokuratura v mnohých případech umí podat obžalobu, ale máme problém. Ať už je to problém, nebo otazníky mnohdy nad nestranností a nezávislostí soudní moci anebo prokuratury, máme velký problém, pokud jde o justiční orgány, pokud jde o vyvážení vysoké míry nezávislosti s odpovědností.

Chystáte se vyhlásit amnestii?

Amnestii vyhlásit neplánuji. Setrvám při tradici, která tu je už po dobu více funkčních období, a to jsou individuální milosti.

Jednou z vašich pravomocí je jmenování generálního prokurátora, což je velmi významná funkce ve vašem systému. Máte už jasnou představu o tom, koho byste s čistým svědomím do této funkce jmenovala?

Nemám představu o tom, kdo by to měl být z hlediska personálního – konkrétní osobu, kterou bych měla jmenovat, protože tam plně respektuji, že je v pravomoci Parlamentu Slovenské republiky zvolit kandidáta, kterého já potom jmenuji, nebo ne. Mám představu o tom, že to má být osoba, která je vysoce odborně kvalifikovaná, a zároveň splňuje všechny osobnostní předpoklady.

Zároveň ale mám ambice – a netajila jsem se s tím před volbami a i v úterý na tiskové konferenci jsem o tom po setkání s panem premiérem a panem předsedou parlamentu informovala média. Byla bych velmi ráda, kdyby se nám před volbou, která nás příští rok čeká, podařilo změnit právní úpravu způsobem, že by se například rozšířilo návrhové oprávnění na navrhování kandidátů.

Zatím jsem dostala příslib od obou těchto dalších nejvyšších představitelů veřejné moci, že s tímto návrhem by neměli problém, takže věřím a těším se, že by se tohle podařilo jako první věc prosadit.

Do budoucna bych potom byla velmi ráda, kdyby se nám podařilo systém fungování prokuratury posunout směrem k větší transparentnosti a samostatnosti. Mám o tom velmi konkrétní představy.

Vaše první cesta vede do Prahy. Setkáte se s prezidentem Milošem Zemanem. Už víte, o čem spolu budete mluvit?

Samozřejmě. Je to více témat, která máme společná. Já se velmi těším, že tuto tradici první cesty do České republiky zachovám. Je to přirozené. Je to jednak symbolické – je to země, která je nám nejbližší – a velmi ráda tento první krok udělám a tuto tradici a kontinuitu potvrdím. Myslím, že i spousta osobních vztahů, které naše národy a obyvatelé mezi sebou mají, je důvodem úplně upřímného postoje a že teď jsme si nejbližší.

Témata se určitě budou týkat vnitřní a zahraniční politiky. Mě samozřejmě také zajímá, jak vnímá pan prezident to, co se aktuálně děje v České republice, a předpokládám, že jeho bude zajímat dění na Slovensku.

Jako nezkušená politička – vaši kritici vám vytýkají právě to, že nemáte zkušenosti z vysoké politiky – jedete na setkání s politickým matadorem. Miloš Zeman je v politice třicet let. Máte trému?

Mám před tím respekt tak jako před setkáním s každou osobností. Nemám trému ve smyslu ze setkání s politickým matadorem. Jenom doplním tu otázku zkušenosti a nezkušenosti – pravdou je, že jsem v politice velmi krátce v roli političky. Není ale pravda, že jsem v politice nepůsobila.

Byla jsem advokátka, která nedělala a nezakládala s. r. o. a neprodávala pozemky – což je také bezpochyby důležitá práce advokátů. Byla jsem advokátka, která působila v politice – dělali jsme legislativu, analyzovala jsem orgány veřejné moci. V posledních 16 letech všechny kauzy, které jsem zastupovala, byly spory se státem. Když jsem vzpomínala konkrétní systémové návrhy, opatření a změny, my jsme jednali s mnohými představiteli státu už v legislativním procesu a podobně. Takže politický prostor mi není neznámý. Setkávala jsem se na různé úrovni s různými politiky, takže pro mě setkání s člověkem, který v politice působí dlouho, nebude novou zkušeností.

Četla jsem slovenská média, která píší, že do Prahy jedete sama bez partnera. Znamená to ve vašem životě nějakou změnu?

Je to tak, jak jsme publikovali zhruba před měsícem nebo dvěma, že ten mandát vykonávám samostatně. Jsem rozvedená, nežijeme s partnerem ve společné domácnosti, takže i tyto zahraniční návštěvy budu realizovat sama.

O svém předchůdci Andreji Kiskovi jste řekla, že byl dobrým prezidentem. Řekla byste to z pohledu vnějšího pozorovatele i o Miloši Zemanovi?

Respektuji pana prezidenta Zemana jako legitimně zvoleného prezidenta České republiky, a to je úplně samozřejmý respekt a moje pozice je zejména o tom. Není tajemstvím, že na více věcí zřejmě budeme mít odlišné názory, například pokud jde o zahraniční politiku. Považuji to za přirozené a legitimní. Předpokládám, že i to možná bude předmětem našich debat. Ale budu se snažit hledat témata, která by spolupráci našich zemí mohla posunout dopředu.

Já si půjčím jeden citát z vašeho projevu: „Potřebujeme překonat propasti, které jsme ve společnosti za uplynulá léta vyhloubili.“ Můžete nám poradit, jak se to dělá? Protože u nás to zatím moc nejde.

Zkusím to přiblížit na něčem, co jsem zažila nedávno – v době kampaně – a měla jsem pocit, že to je možná způsob. Ale uvidíme, až život ukáže, do jaké míry se to osvědčilo.

Kandidovala jsem jako liberální kandidát s liberálními názory s tím, že ve výsledku mne volilo velmi mnoho konzervativních voličů. Dodnes mi píší věřící, posílají mi různé religiózní předměty. Jako kdyby se přiklonili k liberální kandidátce i konzervativní věřící. Mám pocit, že propast mezi představiteli liberálních a konzervativních názorů je jedna z těch propastí, kterou bude dobré překonat přemostěními.

Jedním z těch přemostění může být to, o co jsem usilovala vysvětlováním svých liberálních názorů – že pokud máme společné hodnoty, které můžou být v konečném důsledku i konzervativní, protože já jsem věřící člověk, a když jdeme do hlubších vrstev, tak se s mnohými konzervativními voliči na nejdůležitějších hodnotách dokážeme shodnout.

Hodnoty jsou základem a nad nimi je rovina názorů – tam může být pestrost, legitimní debata a hledání konsenzu. Myslím si, že pokud jsme ochotni absolvovat cestu hlouběji do sebe a do roviny hodnot, tak to může být způsob, jak přemosťovat dva zdánlivě rozdělené světy.

Češi už několik týdnů protestují v ulicích, volají po demisi premiéra Andreje Babiše, po demisi ministryně spravedlnosti, chtějí nezávislost justice. Po třiceti letech se sejdou také na Letné. Když se na to díváte vy zvenčí, je čeho se v České republice bát? Máme se obávat o nezávislost justice?

Především se přiznám, že mám velký respekt k projevu názoru lidí na ulicích. Já jsem v tomto smyslu člověk z ulice, protože jsem mnoho protestů spoluorganizovala a na protestech Za slušné Slovensko – které mimochodem probíhaly ve velmi kultivované a klidné formě – jsem byla jedním z protestujících lidí. Takže mám po třiceti letech velký respekt k tomuto výdobytku listopadu, že lidé mají shromažďovací právo bez následků, a to si myslím, že by všichni politici měli vnímat s velkým respektem a úctou. To je první věc.

Pokud jde o otázku, zda je čeho se bát – vnímám v České republice jisté signály, které mě zaujaly. Detaily návrhů justičních reforem bych si troufla zhodnotit až po hlubší analýze. Vnímám tedy pouze to, co je v médiích. Zároveň si myslím, že zpětná vazba, kterou veřejná moc dostává od lidí, je zdravý projev demokracie – v tomto smyslu tedy o českou společnost nemám obavu.

Příští rok vás čekají parlamentní volby, které budou hodně důležité. Jmenovala byste vládu, jejíž součástí by byli kotlebovci?

Je velké dilema, jakým způsobem vůbec komunikovat s představiteli extrému, protože moje hodnotové vymezení je úplně jednoznačné a nevidím důvod z něj slevit. Zároveň si myslím, že je třeba z pozice prezidenta projevit respekt k obyvatelům, respektive k té voličské základně. Vykonali legitimní volbu strany, která není v právním systému zakázaná. To ale neznamená slevit z hodnotového vnímání a hodnotových vyjádření vůči představitelům této politické strany.

Pokud jde o výsledky voleb, já musím respektovat, že jsme parlamentní demokracií. Kdo získá v parlamentních volbách mandát na sestavení vlády ve smyslu nejvyšších procent a je schopný mít většinu v parlamentu, ten lídr strany by měl získat pověření na sestavení vlády.

Jestli vaše otázka směřuje k tomu, zda v rámci koalice, pokud by tam byla takováto strana a chtěla by tam mít svého ministra, bych se pokusila ještě předtím, než by konkrétní osoba byla pověřená sestavením vlády, což mi ústava umožňuje, komunikovat s budoucím možným premiérem, aby tuto možnost zvážil, a působit tak, aby tuto nominaci neuskutečnil. A to až po krajní možnost – samozřejmě podle toho, o jakou konkrétní osobu by se jednalo – nejmenování takového ministra.

Jak se vám líbí nový politický projekt Andreje Kisky? Když představoval svoji novou stranu, tak jeho heslo bylo „Vraťme Slovensko všem lidem“. Je vám to sympatické?

Myslím si, že je legitimní zájem, že tu vznikla další nová politická strana. Pan bývalý prezident Kiska je zkušený politik – už se to dá po těch pěti letech říct, jakkoliv do politiky vstupoval bez politické zkušenosti.

Je to člověk, který má relativně dobrou důvěru veřejnosti, takže si myslím, že je to fajn. Já bych řekla, že to, že s tímto záměrem do politiky vstoupil a vytvořil politickou stranu se snahou oslovit všechny obyvatele, je legitimní záměr.

Z mého pohledu bude důležitá schopnost spolupracovat, a to se netýká pouze pana Kisky a jeho strany, ale i ostatních politických stran. Zda budou schopné povýšit spolupráci nad individuální zájmy na výsledku parlamentních voleb.

Ukazuje se i z toho nedávného spojení stran Progresívne Slovensko a Spolu v eurovolbách, že to přineslo velký efekt ve výsledku, ale i v průzkumech veřejného mínění. Já mám pocit, že volič si žádá ukázat od politických stran schopnost spolupracovat.

Sama jste zmínila Progresívne Slovensko. Vy jste byla nedávno ještě jeho místopředsedkyní. Jak přesvědčíte lidi, že jim nebudete nadržovat? Jde udělat tlustou čáru a být opravdu nadstranickou prezidentkou?

Já si myslím, že ano. Tak to v sobě mám a lidi přesvědčím pouze konkrétními kroky a konkrétními vyjádřeními. Nedávná zkušenost – měla jsem vyjádření k eurovolbám, aby lidé šli volit, tak to vyjádření bylo pouze o tom, aby lidé šli volit, a nebyly tam žádné skryté odkazy koho.

Chcete být po parlamentních volbách aktivní hráčkou, nebo rozhodčím, který bude jen pískat fauly?

Já jsem do výkonu prezidentského mandátu vstupovala s ambicemi být aktivním hráčem v rámci ústavou daných pravomocí a s tím, že chci být člověkem, který samozřejmě přirozeně v souvislosti s touto pozicí strhává mediální pozornost. Díky tomu bych mohla nastolovat témata, která považuji v zemi za důležitá. Takže v ústavních mantinelech chci využít všechnu aktivitu a energii učinit pro Slovensko dobrou službu. 

Stáhněte si Interview ČT24 z 19. 6. 2019 jako MP3 23.65 MB