Boom čínštiny, který české školy očekávaly kvůli intenzivnější politické a ekonomické spolupráci s asijskou velmocí, se zatím nekoná. Na semináři čínských studií v Brně poklesl loni počet zájemců o studium o čtvrtinu oproti roku 2013. V Praze a Olomouci se za pak stejnou dobu snížil počet přihlášek zhruba o šestinu. Vlažný zájem hlásí i střední nebo mateřské školy a podobně jsou na tom školy jazykové. Podle nich za to vedle populačně slabších ročníků může vysoká obtížnost jazyka a horší mediální obraz Číny.
Čekal se velký boom, zájem o čínštinu naopak slábne
„Čekali jsme, že přibude více lidí. Domnívali jsme se, že ekonomickým a diplomatickým tlakem se zájem o čínštinu zvýší, ale zatím se tak neděje. Před třemi lety jsme byli zavaleni dotazy, jestli se bude učit čínština, ale ti lidé se už nikdy neozvali. V Praze navštěvuje kurzy velkých jazykových agentur možná dvacet lidí,“ říká předsedkyně Asociace jazykových škol Marcela Hergesselová.
Předpoklady, že společně s hospodářským významem Číny poroste i obliba čínštiny jako cizího jazyka, se tak v Česku zatím nepotvrdily. Důvodem jsou podle škol nejenom slabší populační ročníky, ale také aféry, které pověst země poškozují.
„Mediální obraz Číny je zejména u mládeže negativní. Přestože si mohou z racionálního hlediska říct, že význam Číny je velký, umět jazyk je praktické, je tam byznys, tak negativní mediální obraz zájem přece jenom oslabuje,“ okomentoval důvody Ondřej Kučera, vedoucí čínské sekce z Katedry asijských studií Univerzity Palackého.
Druhým rokem funguje v Praze česko-čínská školka ChinCen. I když se zájem rodičů o umístění dětí do školky pomalu zvyšuje, stále je naplněna jen ze dvou třetin. „Čínština pořád ještě není takový trend jako angličtina, to bude chvíli trvat. Do plné kapacity nám chybí pět dětí, které bychom měli nabrat v průběhu roku,“ říká manažerka školky Daniela Černá.
S výukou čínštiny v rámci vzdělávacího programu začali před třemi lety taky na základní škole Tip Toes v Brandýse nad Labem. V konkurenci španělštiny, francouzštiny a angličtiny se zde ale čínský jazyk prosazuje jen s obtížemi. „Máme teď jednu skupinu šesti žáků, kteří se už tři roky učí povinně čínsky. V dalších letech už zájem o studium čínského jazyka nebyl,“ uvedla ředitelka školy Jarmila Dvořáková.
Mezi Čechy je populárnější korejština a japonština
Obecně platí, že Češi dávají mezi asijskými jazyky přednost korejštině a japonštině. „Zájem o studium čínštiny začíná v poslední době stagnovat. Naopak přibývá studentů japonštiny a obzvlášť korejštiny,“ potvrzuje ředitelka jazykové školy Chinese Point Zdeňka Stebelská.
Od čínštiny odrazuje jednak vysoká náročnost, ale také omezený dosah čínské populární kultury v Česku. „Čínština je v porovnání s japonštinou obtížnější a hlavně japonská kultura je pro mladé lidi atraktivnější,“ říká Hergesselová. Fenomény jako manga nebo celosvětově oblíbené seriály – nic takového dnes Čína nemá, dodává.
Konfuciovy instituty – ambasadoři kultury, nebo nástroj propagandy?
Podporu čínského jazyka a kultury v zahraničí mají na starost Konfuciovy instituty, které jsou řízeny z Kanceláře pro výuku čínštiny jako cizího jazyka (Hanban). Oficiálně se jedná o neziskovou nevládní organizaci, je však úzce napojena na čínské ministerstvo školství a v jejím čele stojí čínská viceprezidentka Liou Jen-tung.
Od roku 2007 působí Konfuciův institut také v Česku. Výrazně se zapojuje do výuky čínského jazyka na základních a středních školách, kde až donedávna zcela chyběl. „Před třemi lety u nás začala výuka čínštiny na popud rodičů. V tu dobu nám ministerstvo školství řeklo, že to nikdo nemá, standardy nejsou, učebnice nejsou, takže jsme se obrátili na Konfuciův institut a v Pekingu nám vše zpracovali – učebnice, standardy. Učitele nám dodává Konfuciův institut, se kterým máme smlouvu,“ potvrzuje ředitelka základní školy Tip Toes Dvořáková.
V některých západních zemích se ovšem instituty setkávají s ostrou kritikou. Objevují se obvinění ze špionáže, sledování čínských studentů v zahraničí, omezování akademických svobod nebo zkreslování výuky historie. Více než desítka univerzit v USA, ale také například univerzity ve Stockholmu, Lyonu a Torontu své smlouvy o spolupráci s instituty neprodloužily nebo vypověděly.
Své kritiky mají instituty i v Česku. „Konfuciův institut nám byl nabídnut v samých počátcích celého projektu, kdy ještě vůbec nebylo jasné, jak se vybarví, nicméně zdál se nám nezajímavý pro akademickou práci. Teprve později se ukázalo, jak celý projekt funguje a že s sebou potenciálně nese nepřípustné vměšování do akademických svobod. Z čínské strany je to především politická záležitost,“ uvedla ředitelka Ústavu Dálného východu v Praze Olga Lomová.
Vůbec první Konfuciův institut v Česku vznikl při Univerzitě Palackého. „Institut tady sice funguje, ale není propojen s výukou na katedře. Je to jen o nás, do jaké míry připustíme, aby Číňané výuku ovlivňovali,“ uvedl Kučera. Důkazem jsou podle něj předměty ve studijním programu, které se věnují Tchaj-wanu nebo citlivým tématům moderní čínské historie.
Vlna uzavírání Konfuciových institutů v zahraničí je podle Kučery pochopitelná. „Když se z toho stane politikum, je pro univerzity jednodušší od toho upustit, protože jinak by kvůli mediálnímu tlaku přišly o studenty,“ vysvětluje.
