Se začátkem prázdnin začínají intenzivní jazykové kurzy. Někdo na ně nedá dopustit, jiní lidé se jim naopak snaží vyhýbat. Rozhodně nejsou vhodné pro každého, ale většinou mohou s jazykem hodně pomoci.
Intenzivní jazykové kurzy: mají smysl, nebo jde o vyhozené peníze?
Základem učení se jazyku je motivace. Intenzivní kurzy mají v tomto ohledu zásadní výhodu: intenzivní motivační impuls je vlastně krátkodobý start, který člověka krátkodobě nakopne a může vést k velmi intenzivnímu pokroku. Motivaci tedy nestačí během krátké doby kurzu ztratit, většinou mu vydrží po celou dobu takové akce.
Tomáš Gráf o intenzivních jazykových kurzech (zdroj: ČT24)
Takové intenzivní kurzy jsou vhodné pro začátečníky i pokročilé, pro každou skupinu však z jiného důvodu. Začátečníci poměrně rychle postupují ve znalostech. Začátek učení se jazykům není úplně obtížný, například přejít ze stupně A1 na A2 trvá jen 80 hodin studia, uvádí Tomáš Gráf z FF UK. Nevýhodou je, že efekt intenzivního kurzu je poměrně krátkodobý. Naproti tomu pro pokročilejší může takový kurs vést k dlouhodobějšímu upevnění znalostí: mají už dostatečnou znalost na to, aby se ty nově získané staly součástí tohoto systému.
Nevýhody intenzivních kurzů
Tyto kurzy mají samozřejmě i řadu nevýhod. Intenzita učení je problematická v mnoha oblastech – tou nejhorší je zahlcení. Obrovské množství informací může být pro lidský mozek někdy nadbytečné, nestačí pak pobírat všechno, co mu učitelé prezentují. Proto je dobré, když pedagogové střídají ve výuce intenzivní a odpočinkové aktivity.
Z tohoto důvodu je velmi důležité prostředí v místě, kde kurz probíhá – mělo by být dostatečně světlé a především dobře odvětrávané.
Kurzy v zahraničí
Velmi často se v létě s nástupem prázdnin objevují zahraniční kurzy. Ty jsou dražší než kurzy v Česku, ale slibují lepší výsledky. Podle Tomáše Gráfa to tak však nemusí být. Právě v cizím prostředí je totiž celá řada vjemů, které mohou člověka od samotného učení odlákávat. Na takových akcích se mnohem častěji lidé věnují prohlížení památek, socializaci s novými známými – než intenzivnímu studiu.
Rodilí mluvčí
Řada jazykových agentur i studentů věří, že zárukou dobrého učení se jazykům je rodilý mluvčí. Podle Gráfa to není úplně logické – základem kvalitní výuky je především kvalitní a tedy vzdělaný a současně charismatický pedagog. Zda je to rodilý mluvčí nebo Čech není zase tak důležité.
Jak poznat kvalitní jazykový kurz
Neexistují žádné zázračné metody. „Existuje sice spousta kejklířů a šarlatánů, kteří něco takového slibují, ale jazyk je natolik složitý systém, že to reálně není možné,“ uvádí Gráf. Mnohem důležitější jsou podle něj zdánlivé detaily, například to, aby studenti uvnitř skupiny měli pokud možno vyrovnané znalosti.
Zásadní ovšem je, aby jazyková škola dobře znala Společný evropský referenční rámec. Jde o dokument Rady Evropy umožňující vzájemné porovnání znalostí osob v oblasti vzdělání a znalosti cizích jazyků v rámci Evropské unie. Dnes se používá pro výuku jazyků univerzálně po celé Evropě. Oblasti cizích jazyků definuje šest kategorií podle úrovně znalosti cizího jazyka. Jsou to kategorie A1, A2, B1, B2, C1, C2. Jednotlivé kategorie zohledňují úroveň komplexního zvládnutí jazyka studentem na všech úrovních (poslechu, čtení, schopnosti konverzace a kvality písemného projevu). Studenti cizích jazyků tak mohou cestovat do Evropy s jazykovým pasem či diplomem z jazykové školy, který obsahuje datum a úroveň žáka dle SERR. V současné době většina jazykových učebnic uvádí referenční úroveň, s níž by žák měl do kurzu vstoupit a na kterou by se po jejím zvládnutí měl posunout.
Kurz by měl mít nějaké důsledky – neměl by být věnován jen době kurzu, ale jeho součástí by mělo být i to, doporučit studentovi, co dělat poté. Tedy, jak se má dál zlepšovat.
- A1: Úroveň začátečníků, kteří rozumí větám a slovům týkajícím se jejich osoby a jejich okolí. Jsou schopni vést jen velmi jednoduchou a prostou konverzaci s mluvčím, který s nimi má trpělivost. Sami dokážou vyjádřit pouze základní myšlenky o své osobě slovními spojeními, která znají ze studia. Student na této úrovni dokáže napsat stručný jednoduchý text na pohlednici, například pozdrav z dovolené. Umí vyplnit formuláře obsahující základní osobní údaje.
- A2: Rozumí frázím a běžnější slovní zásobě vztahující se k oblastem, které se ho bezprostředně týkají (např. základní informace o jeho rodině a přátelích, o jeho volném čase, nakupování, místopisu, zaměstnání). Umí číst krátké jednoduché texty a v nich vyhledat konkrétní předvídatelné informace. Orientuje se v jednoduchých každodenních materiálech, např. v inzerátech, prospektech, jídelních lístcích a jízdních řádech.
A2: Dokáže komunikovat v jednoduchých, často se opakujících situacích s předvídatelnou výměnou informací o známých tématech a činnostech. Zvládne krátkou společenskou konverzaci a napsat jednoduchý osobní dopis. - B1: Rozumí i delším upraveným textům, které obsahují slovní zásobu často užívanou v každodenním životě nebo které se vztahují k jeho práci a světu okolo. Je schopen na poměrně ucelené bázi pojmenovat většinu základních věcí a pocitů v každodenním životě, to včetně základních abstraktních výrazů.
Umí si poradit s většinou situací, které mohou nastat při cestování. Dokáže se bez přípravy zapojit do hovoru o tématech, která jsou mu známá, o něž se zajímá nebo která se týkají každodenního života. Dokáže vyprávět příběh nebo v hrubých rysech přiblížit obsah knihy či filmu a vylíčit své reakce, popsat zážitky a události, sny, naděje a touhy a stručně zdůvodnit a vysvětlit své názory a plány.
Umí vytvořit jednoduchý souvislý, logicky strukturovaný text o tématech, která dobře zná nebo která ho osobně zajímají, a funkčně využívat prostředky textové návaznosti. - B2: Rozumí hlavním myšlenkám autentických textů s konkrétními i abstraktními náměty, včetně odborné diskuse o oboru své specializace. Dokáže sledovat delší přednášku, v zásadě rozumí jednodušším filmům a seriálům v originálním znění, se základním porozuměním dokáže číst texty současné prózy.
Dokáže se dorozumět plynule a spontánně s rodilými mluvčími, a to bez většího úsilí na obou stranách.
Umí sestavit podrobnější, srozumitelný text o poměrně širokém okruhu témat, vysvětlit a obhájit stanovisko k aktuálním problémům, zdůvodnit výhody a nevýhody různých možností. - C1: Zkušený uživatel, který rozumí širokému okruhu náročných delších textů, a to i z oblasti beletrie. Dokáže rozpoznat implicitní významy v textu („číst mezi řádky“) a ocenit styl daného autora. Vyjadřuje se plynule a spontánně, bez příliš zjevného hledání výrazů, a dokáže jazyk účinně používat pro společenské, studijní i pracovní účely.
Umí vytvořit jasný, dobře kompozičně vystavěný, podrobný text o složitých tématech, uvědoměle používat zásady výstavby textu, spojovací výrazy a prostředky vyjadřující vazby v textu. - C2: Profesionální uživatel, snadno rozumí prakticky všemu, co slyší nebo čte. Umí se vyjadřovat zcela spontánně, velice plynule a přesně, přičemž rozlišuje jemnější významové odstíny i ve složitějších situacích. Dokáže vytvořit složité, precizně slohově i myšlenkově strukturované texty, souvisle je prezentovat a vést o nich polemiku.