Třicet let po pádu totality jsou u moci lidé, kteří nepovažují demokratické hodnoty za své, je přesvědčená poslankyně Miroslava Němcová (ODS). V Interview ČT24 se pozastavila nad tím, jak masivně na tradiční politické strany dolehly jejich skandály a nad tím, že mnohem větší problémy zatím nijak neubližují popularitě ANO.
„Svůj Bureš našel svého Falmera,“ říká Němcová o stavu současné politiky
Miroslava Němcová hostem Interview ČT24 (zdroj: ČT24)
Na otázku, jakým bude podle ní rok 2019, Miroslava Němcová odpovídá: „Vstoupí do našich úvah výročí třiceti let od vzniku normálního, demokratického, fungujícího státu, po čem toužila moje generace nesmírně.“ Na 90. léta vzpomíná ráda jako na dobu ohromných společenských a ekonomických změn. Obzvlášť vyzdvihuje transformaci obcí. Odmítá, že by reformy byly příliš rychlé: „Dokonce jsem slýchávala argument, že je to pomalu, že bychom měli přitvrdit.“
Němcová zároveň připouští, že nebylo možné projít touto cestou bez chyb. To si však podle ní předem málokdo uvědomoval a ani politici, ani občané nebyli na problémy připraveni. První zádrhele se kvůli tomu začaly zdát ohromné. „V podstatě se to trochu zvrhlo na odmítání demokratických stran,“ myslí si.
To však podle ní není na místě a trvá na tom, že nastartovat politické strany byl úkol 90. let, který se podařil. Skandály místních stran se v očích poslankyně výrazně nelišily od těch, kterými procházely strany v Německu nebo Rakousku. Tamní občané je však na rozdíl od českých vnímali jako dílčí selhání, které potrestají ve volbách. Věděli, že strana na to krátkodobě doplatí, ale po očistě a personální obrodě se s ní dál bude počítat. V Česku se to podle Němcové zvrhlo v odmítnutí stran jako takových.
Nerozumí tomu, jak je možné, že odpor ke stranám zatím nedolehl na ANO. „Máme poprvé trestně stíhaného předsedu vlády, máme člověka s komunistickou estébáckou minulostí a za tyto hříchy by minulé strany musely platit. Teď se objevilo, že platit nemusí. A na to já odpověď neznám,“ říká.
Návrat do normalizace
Příčiny vzestupu popularity Andreje Babiše vidí mimo jiné v policejním zásahu na Úřadu vlády v roce 2013, který nazývá „policejním pučem“. Tehdy prý Babiš převzal velkou část elektorátu pravice. O čtyři roky později se však posunul a přebral velkou část socialistických a komunistických voličů.
Tím se ANO podle Němcové vydalo lovit hlasy do té části společnosti, které bylo za normalizace dobře. „Přišel někdo, kdo je vrací do toho, kde se cítili lépe, než v té demokracii, kde na ně ten demokratický svět neklade takové nároky z hlediska osobní odpovědnosti za svůj život,“ vysvětluje Babišovu popularitu s poukazem na kroky a plány vlády jako slevy na jízdném nebo školních obědech. Kritizuje, že občanům už nikdo neřekne, že to zaplatí jejich děti.
Proto je podle Němcové logické, že vládu ANO s ČSSD podporují komunisté. „Svůj k svému,“ komentuje to. „Svůj Bureš našel svého Falmera,“ upřesňuje s odkazem na krycí jména Andreje Babiše a předsedy KSČM Vojtěcha Filipa ve svazcích StB. Poukazuje na to, že Babiš si s komunisty rozumí v nechuti k demokracii. „Oni (komunisté) měli parlament za žvanírnu, Andrej Babiš mluví o parlamentu jako o žvanírně,“ říká Němcová.
Upozorňuje, že významné části společnosti právě tento pohled na politiku vyhovuje: „Jsou tady lidé, kteří jsou přesvědčeni o tom, že naše orientace na NATO je vadná, že účast v EU není v pořádku, že pod křídly Vladimira Putina a soudruhů z Číny by nám bylo lépe.“