Vládní nařízení o ochraně před nepříznivými účinky hluku a vibrací zůstane beze změn. Ústavní soud zamítl návrh deseti senátorů na zrušení několika pasáží. Napadená ustanovení zejména stanovují povolené hranice hluku v různých situacích a podmínkách, a to včetně výjimek pro pozemní a leteckou dopravu.
Hluk má negativní vliv, ale moderní společnost se bez něj neobejde. Ústavní soud ponechal stávající limity
Podle skupiny senátorů jsou lidé v Česku vysoce zatížení hlukem, což má negativní důsledky na zdraví a celkovou životní pohodu. Senátoři se domnívali, že uplatňované limity jsou příliš mírné. Například kvůli různým metodám měření nebo výjimkám se navíc limity zvláště v případě silniční dopravy dále změkčují.
Podle Ústavního soudu je nesporné, že hluk má negativní vliv na lidské zdraví. Stejně očividná je ale také skutečnost, že moderní lidská společnost není schopná zabezpečit svou existenci bez vytváření hluku. Jako příklad soud uvedl hluk z osobní nebo nákladní dopravy. Úkolem veřejné moci je proto hledat rovnováhu. Důvod ke zrušení nynější úpravy limitů soud nenašel.
„Ústavní soud má za to, že napadená ustanovení nařízení sledují legitimní cíl a prostředky zvolené k jeho dosažení lze považovat za rozumné,“ uvedl v nálezu soudce Vojtěch Šimíček.
Části senátorů vadí i metodický návod
Kromě části vládního nařízení senátoři neúspěšně navrhli zrušit také metodický návod pro měření a hodnocení hluku v mimopracovním prostředí. V návrhu zmiňovali právo na ochranu zdraví i právo na příznivé životní prostředí a odkazovali také na text evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Navíc senátoři tvrdili, že vládní nařízení i metodika překračují meze zákona, nedostatečně zohledňují unijní právo a byly přijaty netransparentním způsobem. Poukazovali také na to, že ústavně zaručená práva je možné blíže specifikovat zákonem, ale nelze je omezovat podzákonnými předpisy, metodickými návody a technickými normami.
Podle ústavních soudců ale vláda nepřekročila své pravomoci. Je prý logické, že zákon stanovuje obecný rámec, zatímco vládní nařízení obsahuje bližší podrobnosti, například konkrétní hodnoty limitů. Změna nařízení je totiž snazší než změna zákona.