ČT24 připravila duely všech kandidátů do Senátu, kteří postoupili do druhého kola. Ve volebním obvodu číslo 17 Praha 12 se utkají Pavel Fischer (nestr.) a Eva Tylová (nestr. za Piráty a LES). V prvním kole zvítězil Fischer s 47,98 procenta hlasů, Tylová získala 16,1 procenta hlasů.
Které dvě věci z vašeho programu byste chtěli v Senátu prosadit?
Eva Tylová: Priority vycházejí z toho, že jsem komunální politička 12 let a slyším, co lidi trápí. V poslední době zvláště v Praze 12, ale i v okolních částech, jako je Libuš, Písnice nebo Radotín, je trápí nadměrná developerská výstavba, která jim znehodnocuje životní prostředí a jejich majetek. A zároveň vidíme, když se chceme bránit – protože na mě každý z těch lidí má telefon, mail, takže se na mě může obrátit a poradit se – jak se stavební zákon a další zákony naklánějí směrem k investorům a berou lidem práva se bránit. Bránit svůj majetek, bránit svoje životní prostředí. A to je špatně.
Mohu uvést konkrétní případy: závazné stanovisko, vůči kterému se nelze odvolat v souladu s územním plánem. To, že občané u menších staveb – menších z pohledu státu, ale z jejich pohledu, kdy někdo místo dvoupatrové budovy postaví 18patrový věžák před domem, to není malá stavba – se už nemohou sdružit ve spolek, který by je zastupoval. To je jedna z priorit.
Další prioritu všichni vidíme a letošní léto nás o tom přesvědčilo. My máme strategii, metropolitní plán, který jde úplně proti národní strategii adaptace na laicky řečeno vedro a sucho, na klimatické změny. Strategie je naprosto v nesouladu a její autor dokonce ani necítí potřebu, aby to uvedl do souladu.
Pavel Fischer: Chystám se pracovat v tom, co jsem dvacet let dělal. To znamená zahraniční politika, bezpečnost a obrana. Ale poté co jsem potkával jednotlivé starosty ve volebním obvodu, tak už si odnáším i konkrétní úkoly. Někteří nemohou pracovat dost dobře ve své vlastní obci, protože jim současná podoba zákonů brání. Už mám první úkoly od starostů a na ty se podívám. Jeden by byl zákon o hlavním městě Praze, druhý by byl památkový zákon. Jde třeba o to, aby ve chvíli, kdy památkově chráněný objekt patřící soukromé osobě pustne nebo ohrožuje okolí, měl starosta větší pravomoci zasahovat.
Jaké jsou náklady na vaši kampaň, z čeho jste ji platili a kdo je vaším největším sponzorem?
Pavel Fischer: Financuji ji z darů, částečně z rodinných úspor nebo od přátel. Pro druhé kolo se pohybujeme na úrovni 200 až 250 tisíc korun. Pro první kolo to bylo vyšší. Mám také celou řadu dobrovolníků a to se vykazuje jako tzv. bezúplatné plnění. Ale odhadem se nepřehoupneme přes milion.
Eva Tylová: My jsme rozpočet pro první kolo měli jasný. Byl to dar ode mě 150 tisíc korun, 200 tisíc od Pirátů, 50 tisíc od Liberálně ekologické strany, a byť na hlasovacím lístku nejsou uvedeni Zelení, tak nakonec se přidali a poslali mi taky nějakou částku, asi 20 tisíc. Pro druhou část kampaně máme zhruba dalších 100 tisíc, můžeme přidat i 150 tisíc. Jsou to prostředky buď moje, nebo Pirátů. Samozřejmě jsou tam také určitá bezúplatná plnění, hlavně v dobrovolnické práci, věšení plachet atd.
Pokud se do Senátu dostanete, ve kterém výboru byste chtěli zasednout?
Eva Tylová: Vše směřuje do výboru pro místní rozvoj a životní prostředí.
Pavel Fischer: Na prvním místě zahraničí, bezpečnost a obrana.
U jakého konkrétního zákona, kterým se sněmovna zabývá, už víte, že byste ho chtěli zamítnout nebo vrátit sněmovně s pozměňovacími návrhy?
Pavel Fischer: Já si počkám. Protože legislativní provoz vyžaduje určitou trpělivost a také budu rád naslouchat. Svoje názory znám, ale nechtěl bych teď do toho vstupovat s tím, že budu něco zastavovat nebo budu dopředu říkat, jak bych hlasoval. Já bych počkal a zapojil bych se do toho procesu.
Eva Tylová: Připravuje se novela stavebního zákona. Ta poslední ubrala práva lidem a teď se to může opakovat. Já do novely budu promítat to, co jsem říkala – větší práva lidem. Pořád slyšíme, že lidé, kteří brání svůj majetek a životní prostředí, brání rozvoji. Ale to není pravda. My samozřejmě žádnému rozvoji nebráníme, ale ten rozvoj musí být přiměřený a nemůže ohrožovat někoho jiného.
Je potřeba nějak měnit Ústavu České republiky?
Pavel Fischer: Ústava jsou trochu pravidla hry. A je dobré je zkoušet aplikovat, respektovat, ale neměnit je ve chvíli, kdy nám přestávají vyhovovat. Proto bych byl opatrný. Politický provoz vyžaduje zdrženlivost právě ve chvíli, kdy mluvíme o tom rámci. A ústava je rámec, ve kterém bychom měli usilovat o to, řešit spory dialogem, hledat řešení, ale nesahat na něj.
Eva Tylová: Připojím se ke stejnému názoru. Je to velice citlivé téma a v současné situaci bychom ho neměli otvírat.
Potřebujeme zákon o obecném referendu?
Eva Tylová: Myslím, že obecné referendum jako nástroj je dobrý nápad. Ale je potřeba se k němu dostat postupně, protože není možné přijmout zákon a ihned ho aplikovat a zjistit, že jsme to neudělali nejlépe. Já bych šla cestou postupných kroků. Místní referenda už máme, takže bych možná zvyšovala význam otázky a postupně pilovala tu možnost. A především hodně vzdělávala lidi v tom, jak k tomuto zákonu, pokud by byl přijat, přistupovat. Protože jsou země, kde to je běžným prostředkem, ale potřebuje to vývoj, abychom věděli, co to je za nástroj. V současnosti jsme na té cestě na začátku.
Pavel Fischer: Já tady nemohu souhlasit. Každý, kdo by chtěl zavádět v širokém smyslu referendum, by měl napřed vysvětlit, co tím sleduje. A ukázat, že vidí také stinné stránky, to nebezpečí, které je za tím. Podívejme se na to, jakou složitost vyvolalo referendum například v Londýně, kde se hlasovalo o brexitu. Hlasování bylo vyšinuté z pravidel a je otázka, jestli ho můžeme zpětně zpochybnit, protože některé ze stran hrubě porušily pravidla a zákon, a jestli ho vůbec v takovém případě opakovat.
To může způsobit takovou devastaci politiky, respektive společnosti, že bychom k tomu měli přistupovat s velikou opatrností a spíš si umět pojmenovat, co nám vlastně na zastupitelské demokracii nevyhovuje, kde bychom ji potřebovali měnit nebo inovovat. To je debata, která mi přijde pro Senát se vší úctou mnohem příslušnější než rovnou mluvit o tom, v jakém případě zavádět referendum. Tam ještě nejsme. Měli bychom umět pojmenovat nebezpečí z referenda.
Eva Tylová: Já jsem to tak naznačila. Jsme na začátku, ale ten nástroj úplně nezatracujeme. Pro mě je brexit také velká výstraha, protože to, co se stalo, je úplně neuvěřitelné. Ale na druhou stranu pojďme postupnými krůčky a uvidíme.
Účast ve volbách do Senátu je obvykle velmi nízká, zejména ve druhém kole. Měnili byste nějak systém voleb?
Pavel Fischer: Já bych ho zatím neměnil. Senát máme historicky relativně krátce a stálo by spíš za to sledovat případy, kdy lidé přišli ve větším počtu k volbám, a studovat, proč to tak bylo. Bylo to proto, že byly ve stejnou chvíli volby do zastupitelstev obcí a měst, nebo se měnila třeba politická situace a lidé viděli, že Senát by mohl pomoci moc vyvážit. To mi přijde jako zajímavější debata než rovnou přijít s tím, že budeme rušit druhé kolo senátních voleb. To by totiž začalo měnit profily vítězů v jednotlivých obvodech a mohlo by to i změnit složení Senátu. A tady bych řekl: pozor, můžeme se vydat cestou, která může být neprobádaná, a dokonce i nebezpečná.
Eva Tylová: Také bych neměnila způsob volby do Senátu. Má to mnoho rizik. Na druhou stranu musím říct, že při současném systému, kdy k druhému kolu lidé ani nedostanou obálky, je řada lidí znejistěna, jestli volby vůbec jsou.
