Bič na opisovače? Zveřejňovat všechny práce a sjednotit pravidla

Demise dvou ministrů kvůli podezření z opisování v závěrečných pracích na vysoké škole by mohly vést k zavedení jednotných požadavků na absolventské práce a jejich plošnou kontrolu. Problémem, který nekalým praktikám studentů nahrává, je i neochota některých škol studie zveřejňovat. Vědomí, že práci si na internetu bude moct zkontrolovat kdokoliv a kdykoliv, by podle IT specialisty Jana Macha z Vysoké školy ekonomické řadu studentů od opisování odradilo.

Jan Mach v poslední době analyzoval obě práce bývalé ministryně spravedlnosti Taťány Malé i odcházejícího ministra práce a sociálních věcí Petra Krčála. Ve všech našel rozsáhlé pasáže, které se zjevně „inspirovaly“ u jiných závěrečných prací, popřípadě nebyly náležitě zdrojovány.

Podle Macha tkví zásadní problém v nejasné formulaci zákona ohledně povinnosti závěrečné práce zveřejňovat. Veřejné a soukromé vysoké školy si jej často vykládají různě.

„Hodně soukromých škol dává práce někam do knihovny. A kdo chce, ať si tam přijde a třeba si je ofotí. Kdyby byly dostupné on-line, veřejně, věřím, že by se studenti opisovat báli,“ míní Mach, který k vyhledávání opsaných pasáží využívá systém Thesis.cz.

Ročně Mach zkontroluje stovky bakalářských či diplomových prací, závažnější problémy najde zhruba v jednom procentu z nich. 

Video Události, komentáře
video

Netolický: Zaveďmě společná pravidla pro závěrečné práce

Netolický: Zaveďme jednotná pravidla

Podle hejtmana Pardubického kraje Martina Netolického (ČSSD) by se úpravou praxe pro schvalování vysokoškolských prací mělo začít vážně zabývat ministerstvo školství, akreditační komise nebo Národní ústav pro vzdělávání. „Je na zvážení, zda způsobem, jakým jsme unifikovali státní maturity, nenastavit i pravidla pro všechny vysoké školy a absolventské práce.“

Dosud požadavky na podobu absolventských prací určovaly vysoké školy jednotlivě, což by se do budoucna mohlo změnit. „Bylo by dobré nastavit jasné standardy, abychom měli jistotu, že ten, kdo absolvuje bakalářské, magisterské či doktorské studium, má něco za sebou, nějaké výsledky a že kvalita práce odpovídá,“ míní Netolický.

Sám prý v minulosti jako oponent i vedoucí absolventských prací několikrát nedoporučil připuštění k obhajobě, nakonec ale práce připuštěna i obhájena byla: „Ti absolventi dnes mají vysokoškolské tituly. Je na zamyšlení, kolik času jednotliví pedagogové věnují oponentství či vedení prací.“

Na základě případů Taťány Malé a Petra Krčála by především všem, kteří hodlají vstoupit do politiky, doporučil zpytovat svědomí, zda je jejich minulost včetně studia dostatečně bezúhonná: „Předpokládám, že když jde někdo do politiky, je si vědom toho, že je na očích a že se může stát, že se lidé nebo média budou zabývat i jeho minulostí. A studium je poměrně důležitá záležitost.“