Závěrečné práce jsou tím, co by mělo být výkladní skříní vysokých škol, a zároveň jsou tím, co může ukázat na nekvalitní školy. Ovšem jedna problematická práce ještě nemusí nic znamenat, řekla v 90' ČT24 bývalá předsedkyně české akreditační komise Vladimíra Dvořáková. Aktuální kauzu diplomových prací ministryně spravedlnosti Taťány Malé tak nelze považovat za důkaz, že školy, na kterých je Malá obhájila, mají závažné nedostatky. Ostatně Dvořáková se zdráhá přímo použít slovo „plagiát“. O etické pochybení však podle ní šlo.
Diplomové práce reprezentují vysoké školy. Ale jeden problém ještě neznačí, že škola nefunguje, říká Dvořáková
67 minut
90' ČT24: Jakou prestiž má české vysokoškolské vzdělání?
Taťána Malá se brání obvinění, že opsala části svých dvou diplomových prací – textu s názvem Mikroklimatické podmínky v chovu králíků obhájeném v roce 2005 na Mendelově univerzitě v Brně a práce o rodinném právu obhájené v roce 2011 na Panevropské univerzitě v Bratislavě.
V práci o králících ukázaly analýzy včetně té, kterou provedla Česká televize, že je její teoretická část výrazně inspirována jinou prací na podobné téma. Vladimíra Dvořáková se však zdráhá hovořit o plagiátorství.
„I v soudních procesech bývá problém prokázat plagiátorství. Pokud není opsaná celá ta práce, tak se to těžko prokazuje. Toto bych minimálně označila za neetické jednání, to znamená, že místo aby si někdo dal tu práci, věci promyslel a napsal teoretickou část vlastními slovy, převezme něco, co už někdo dělal,“ shrnula bývalá předsedkyně akreditační komise.
Analytik Vysoké školy ekonomické Jan Mach, který pro Český rozhlas diplomové práce ministryně srovnával, se domnívá, že Malá v případě své slovenské závěrečné práce obhájené na Panevropské univerzitě každopádně pochybila v citační etice. „Bylo tam zásadní pochybení v citační etice. Nemělo by se stát, že několik kapitol je napsáno podle jednoho zdroje se zachováním stejné struktury,“ poznamenal.
U některých částí, které jsou zcela shodné se starší prací jiné autorky, se pak nebojí použít výraz plagiát. „Tato část už by se plagiátem možná nazvat dala, pokud definujeme jako plagiát vydávání cizí práce za své dílo,“ míní Jan Mach.
Opisování a práce na zakázku
Termín plagiátorství je velmi mlhavý i proto, že jej účinně eliminují uvozovky. „Pokud je to v uvozovkách, tak to plagiátorství není,“ zdůraznila Vladimíra Dvořáková. Jenomže nepřiznané opisování cizích textů zdaleka není jediný problém, který mohou detailní kontroly závěrečných vysokoškolských prací odhalit.
„Pokud se objevují velmi často citace, které jsou vlastně zbytečné (…), objevuje se problém, jestli to není výsledek práce nějaké rešeršní agentury. To je agentura, kde si student zaplatí a ony připraví práci na klíč,“ poukázala bývalá předsedkyně akreditační komise.
Jak kopírování, tak odevzdávání prací sepsaných na zakázku, by měly odhalit v prvé řadě samotné školy. Podle Jana Macha je kvalitní vnitřní kontrola sama o sobě velkou pojistkou proti tomu, aby se studenti o něco takového vůbec pokoušeli.
„Na Vysoké škole ekonomické studenti vědí, že jejich práce procházejí důkladnou kontrolou. Práce jsou veřejně dostupné. Nedovolí si zkopírovat nebo přepsat cizí texty. Stává se, že student zapomene nějaký odstavec – text přejme a neuvede citaci,“ popsal.
Když se přesto případ opisování objeví, upozorní na to analytici vedoucího práce, který pak vyzve studenta, aby práci upravil. „Nestává se, že by studenti u práce, u které bylo prokázáno plagiátorství, trvali na tom, že chtějí práci obhajovat,“ dodal Jan Mach.
Také někdejší akreditační komise měla v popisu práce pročítání obhájených diplomových prací. Pomáhalo jí to zjišťovat kvalitu škol. „Jedna z nejdůležitějších věcí při hodnocení kvality vysokých škol je podívat se na závěrečné práce, na více závěrečných prací, na posudky, které jsou s tím spjaty, a to udělá pestřejší obrázek,“ uvedla Vladimíra Dvořáková.
Zároveň se domnívá, že je docela v pořádku dodatečně kontrolovat a analyzovat práci kohokoliv – i čerstvě jmenované ministryně.
„Je to fér vůči komukoli. Objevuje se plagiátorství třeba i u některých soudců. (…) Je to věc, která je ve vědě a vysokoškolském prostředí brána po staletí jako problém,“ ujistila.
Podobně smýšlí i děkan Fakulty informatiky Masarykovy univerzity a bývalý poslanec ANO Jiří Zlatuška. Ten ostatně neváhá svoji někdejší stranickou kolegyni hodnotit velmi přísně. „Když si vezmete vlastnosti českého textu a vyhodnotíte je matematicky, tak stačí zhruba 300 znaků toho textu, tedy tři až čtyři řádky, aby byla šance, že se dva texty shodují náhodně, jako jedna ku počtu atomů v celém vesmíru. To je naprostá nemožnost,“ řekl. „Paní Malá to neudělala nedopatřením,“ je přesvědčen.
Zlatuška: Řada škol se stále snaží tajit své absolventské práce
Masarykova univerzita, na které Zlatuška působí a jejímž rektorem do roku 2004 byl, provozuje systém Theses.cz. Její součástí je i antiplagiátorský program, do kterého se dosud zapojilo 56 škol. Přesto podle Jiřího Zlatušky není ani on úplnou zárukou kvality všech prací. „Řada vysokých škol se stále snaží tajit své absolventské práce. Řada vysokých škol (…) má výhradu ve smlouvách, že nesmějí být práce zveřejňovány světu,“ poukázal.
Ani ty nejlepší české vysoké školy nejsou však v mezinárodních žebříčcích zvlášť vysoko. V žebříčku Top Universities je Univerzita Karlova ve čtvrté stovce světových vysokých škol, ČVUT a Masarykova univerzita jsou v šesté stovce. Vladimíra Dvořáková však pochybuje o validitě takových žebříčků. „Myslím si, že máme pracoviště, která jsou skvělá a mají vynikající výsledky i v podmínkách, které máme,“ ujistila.
České terciární vzdělávání podle ní trpí jiným problémem – pomyslnou honbou za tituly, a to nejenom ze strany studentů, ale i úřadů. Dlouho totiž byli za absolventy terciárního vzdělávání považováni pouze absolventi vysokých škol a nezřídka jen magistři. Naproti tomu v západních zemích bývá vnímán jako absolvent každý, kdo se vzdělává po maturitě, byť jde třeba jen o půlroční kurz.
V důsledku se potom zdálo, jako by bylo v Česku ve srovnání se zahraničím velmi málo lidí s terciárním vzděláním, to potom vedlo ke snaze vysoké školy co nejvíce otevřít.
